Vánoce

ZAJÍMAVOSTI
V pozadí Vánočních svátků se ukrývá také odkaz na první národy a národnosti osidlující Evropu. Již Keltové slavili o zimní slunovratu svátek Yule. Tento svátek splynul s Vánocemi, ale pocházejí z něj některé přetrvávající zvyky a tradice, jako např. víra ve zlaté prasátko, magická moc jmelí, vánoční strom i pečení vánočky.

Latinský název pro Vánoce je nativitas (narození). Český výraz Vánoce pochází pravděpodobně ze staroněmeckého výrazu Wihnachten. V českých zemích se pro Vánoce používaly také výrazy Svatonoc, Svatá noc a čas svatonoční.

Ideovým obsahem Vánoc je připomínka radostné události narození Ježíše Krista v judském městě Betlémě. I když jde o svátek křesťanský, v dnešní době jej lidé slaví bez ohledu na své náboženské přesvědčení.

Oslava Vánoc u nás začíná na Štědrý den 24. prosince a pokračuje 1. a 2. svátkem vánočním (viz české svátky). Končí většinou (dle zvyku) na Tři krále 6. ledna, kdy je také zvykem odzdobit vánoční stromeček.

Vánoce jsou pro nás především svátky klidu a pokoje, nicméně v posledních letech se ozývají kritické hlasy upozorňující na přílišnou komercionalizaci Vánoc.

K Vánocům patří řada lidových tradic a zvyků, např. vánoční cukroví, štědrovečerní večeře kapr s bramborovým salátem, případně další jídla dle zvyklostí v kraji, vánoční stromek, dárky, které nosí Ježíšek, modely betlému s narozeným Ježíšem Kristem a další.

Advent

Slovo advent pochází z latinského výraz adventus, čili příchod. První adventní den je začátkem liturgického (církevního) roku, přičemž tento začátek je pohyblivý. Je jím čtvrtá neděle přecházející Božímu hodu vánočnímu. Advent má tedy 22 až 28 dní a jeho první neděle může připadnout na jakýkoli den mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Pokud připadne Štědrý den na neděli, je 24. prosince zároveň i poslední adventní nedělí.

S adventem jsou spojeny nejrůznější symboly. Mezi ty nejznámější patří adventní věnec a adventní kalendář. První adventní věnec zhotovil v roce 1838 v Hamburku teolog Johann Heinrich Wichern a první adventní kalendář vznikl v roce 1908 v Mnichově1).

Na adventním věnci je zvykem každou neděli zapálit jednu svíci. Jelikož liturgickou barvou je pro postní dobu fialová, jsou svíce většinou fialové. O třetí adventní neděli je ale svíce v barvě růžových rouch oblékaných kněžími při mši na důkaz radosti z blížící se slavnosti Narození Páně. Třetí adventní neděli se proto říká latinským slovem Gaudete (Radujte se).

První náznaky zavádění vánoční přípravné doby pocházejí z druhé poloviny 4. století ze Španělska a Galie. Nejstarší doložené písemné svědectví o adventu je zaznamenáno v postním řádu biskupa Perpetua z Tours z konce 5. století. Zvyk tohoto předvánočního přípravného času se pak rozšířil do ostatních zemí.

Barborky

4. prosince
Tradice říká, že panny a křesťanské mučednice sv. Barbory chodí do sadů a parků řezat ratolesti z třešní, aby je doma mohly vložit do vázy. Když tyto barborky rozkvetou o Božím hodu vánočním (25. prosince), dívka, která je přinesla, se do roka a do dne provdá.

V českých zemích chodily kdysi v předvečer Barbořina svátku dívky na večerní obchůzku. Oblečené v bílých šatech rozdávaly dětem dárky. Podle lidového vyprávění je na zem spouštěl svatý Petr po zlatém provaze nebo po žebříku.

Štědrý den a Štědrý večer

Svátek je zasvěcený starozákonním prarodičům Evě a Adamovi a Štědrý den je také posledním dnem adventu. Dodnes je zvykem v souladu se starými křesťanskými tradicemi dodržovat na Štědrý den půst.

Název Štědrý den je odvozen od nejcennějšího daru, kterého se lidstvu dostalo narozením Ježíše jako Spasitele a Božího syna. V minulosti, stejně jako dnes, bylo zvykem rozdávat almužny, koledníci si odnášeli výslužku a čeleď i děti dostávaly dárky.

Vánoční kapr

Nejrozšířenějším vánočním pokrmem se stal po vzniku Československé republiky kapr. K jeho oblibě přispěla kampaň na podporu rozvoje československého rybníkářství a také jeho chutné maso, cenová dostupnost a také symbolický význam - křesťané totiž rybu považují za symbol, protože hlásky řeckého slova ichthys (ryba) jsou počáteční písmena slov Iesús Christos Theú Hyios Sótér (Ježíš Kristus, Boží syn, Spasitel).

Na štědrovečerním stole ale kapr dříve symbolizoval také chudobu, v níž Ježíš přišel na svět. Ryby byly totiž jídlem těch nejchudších lidí.

Vánoční stromek

Zelený jehličnan symbolizuje věčný život přislíbený Kristem věřícím.

Podle legendy vděčí vánoční strom za svůj vznik opatu Kolumbánovi z Lexeuilu a Bobbia. Tento irský misionář rozvěsil v roce 573 v oblasti dnešního Burgundska na jedli, kterou domorodci uctívali jako modlu, zapálené pochodně ve tvaru kříže. Následně pronesl ke shromážděným Galům kázání o narození Ježíše Krista.

Nejstarší dochovaná písemná zpráva o vánočním stromu pochází ze 16. století a ještě v 17. století byl vánoční strom spíše raritou. V Čechách postavil první vánoční stromeček ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich jako překvapení pro své hosty o Vánocích v roce 1812. Koncem 19. století se v ulicích a na náměstích začaly stavět dobročinné vánoční stromy s pokladničkami na milodary. O stavbu velkých veřejných vánočních stromů se v Čechách zasloužil spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek.

Ozdoby vánočního stromku

Zdobení vánočního stromu byla v měšťanských domech oblíbená zábava již ve druhé polovině 19. století. Vánoční stromek s ozdobami z panenských jablíček, ořechů a sušeného ovoce připomínal rajský strom života. Pod ním se často stavěl betlém nebo jesličky.

Význam jednotlivých ozdob:

  • jablka - zakázané ovoce, jež ochutnali Adam s Evou
  • papírové růže oslavovaly Pannu Marii, růži bez trnů a novou Evu
  • ovoce symbolizovalo Ježíše jako nejsladší plod, který byl lidstvu darován
  • sladkosti připomínaly sladkost odpuštění, které se lidstvu dostalo Ježíšovou vykupitelskou obětí na kříži
  • zapálené svíčky připomínaly věřícím slova starce Simona, který nazval Ježíše světlem, jež bude zjeveno pohanům

Vánoční dárky

Dárky v podobě, jak je známe dnes, se staly nedílnou součástí Vánoc až v měšťanském prostředí 19. století. Předtím dárky o Vánocích dostávalo běžně jen služebnictvo a domácí chasa jako přilepšení k celoroční mzdě. Dárkem pro ně bylo často ošacení, jídlo nebo drobné finanční částky.

Ježíšek

Vznik tradice Ježíška pravděpodobně vychází z německojazyčných oblastí a jeho velkým propagátorem byl německý náboženský reformátor Martin Luther. Dávání dárků se rychle rozšířilo do dalších zemí, ale ne všude je naděloval Ježíšek. Někde to byl Santa Claus, na severu Německa třeba Weihnachtsmann (Vánoční muž).

České prostředí přijalo Ježíška v 19. století.

Štěpán

26. prosince, 2. svátek vánoční

Jde o svátek prvního křesťanského mučedníka. V českých zemích byl tento svátek spojen zejména s koledováním a ještě v 19. století byla svatoštěpánská koleda velkou událostí. Ve městech i na vesnicích se chodily rodiny navštěvovat, vyměňovat si dárky a přát si.

Štěpánská koleda

Koleda, koleda Štěpáne!
Co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upad jsem s ní na ledu,
psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.|| Co mám smutný dělati?
Musím jinou žebrati.
Koledu mi dejte,
jen se mi nesmějte!
Koledu mi dali,
přece se mi smáli.

1) zdroj: Abeceda Vánoc, Valburga Vavřinová, ISBN 978-80-86713-69-4