Konfuciánství

  • Vznik: 500 př.n.l.
  • Rozšíření: Čína, Tchaj-wan, Singapur

Asi před 2500 lety vznikly v Číně dva velké nábožensko-filozofické systémy - konfuciánství a Taoismus.

Konfuciánství se nikdy nestalo náboženstvím v našem evropském pojetí. Číňané totiž nevěřili v žádného boha, měli silný sklon k materialismu a byli vynikajícími pozorovateli přírody, i když čínské myšlení bylo vždy také okořeněno trochou pověrčivosti a zálibou v magii a věštectví. Zvláště rozšířené bylo uctívání mrtvých předků, ale hlavním účelem těchto obětních obřadů bylo uspokojit duše mrtvých, aby se již nevracely ze záhrobí a neškodily živým.

Konfucius

Se svým učením vystoupil Konfucius (Kchung-fu-c, 551-479 př.n.l.) kolem roku 500 př.n.l. Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny a až do padesáti let se živil jako státní úředník. Poté se však stal potulným filozofem a se skupinou žáků putoval od města k městu. Se svými návrhy na lepší uspořádání státu a společnosti se obracel především k vládcům, ale ti ho za jeho života moc slyšet nechtěli. Když umíral, byl trpce rozčarován svým neúspěchem. Teprve po jeho smrti začalo jeho učení získávat popularitu a nakonec se stalo nejvlivnější filozofií v celých čínských dějinách.

Konfuciovo učení

Konfucia zajímala především otázka, jak lze vypěstovat v člověku mravní dokonalost, která je nezbytná k tomu, aby člověk byl prospěšný svému okolí a celé společnosti. Dospěl k závěru, že mravnost není člověku vrozena, a proto musí být vypěstována výchovou a učením. K tomu ovšem potřebuje vhodné vzory, které by si mohl osvojit, Konfucius tyto vzory nazývá li a říká, že jsou to osvědčené mravní a kulturní normy, které společnost vytvořila a prověřila v průběhu staletí.

Konfuciovo učení tedy představovalo kult občanských ctností: Každý člověk má pevné místo ve společnosti a jeho povinností je co nejlépe vykonávat svěřené úkoly. Panovník musí dobře vládnout, úředník dobře úřadovat a prostý člověk dobře pracovat.

Za nějaký čas čínská vládnoucí třída pochopila, jak dobře se jí taková filozofie hodí a od 2. stol. př.n.l. se konfuciánství stalo oficiální státní ideologií. Byly zřízeny konfuciánské školy, které připravovaly úředníky (mandariny) pro vládní službu a tento systém se udržel až do začátku 20. století.

Evropský postoj

Evropský postoj ke konfuciánské filozofii se v průběhu doby výrazně měnil. Evropané se začali s čínskou civilizací seznamovat teprve v 17. století, ve století osmnáctém se konfuciánství stalo předmětem nadšeného obdivu pro francouzské osvícence i pro britskou aristokracii. Líbila se jim především myšlenka, že stát mají řídit vzdělaní odborníci. Naproti tomu na počátku 20. století označili evropští sociologové tuto filozofii za vzor zpátečnictví, průměrnosti a za příčinu čínského úpadku. Tento názor přijali i čínští levicoví intelektuálové a Mao Ce-tung dokonce považoval za nutné konfuciánství zcela vymýtit. Teprve pozdější rozmach zemí s konfuciánskou tradicí, jako Tchaj-wan, Singapur, Jižní Korea a také samotný rozmach Číny přinesl novou vlnu zájmu o tuto filozofii.