Islám

  • Vznik: 7. století
  • Rozšíření: V pásu od Maroka po Indonésii

Islám je nejmladší z velkých světových náboženství, zrodil se na Arabském poloostrově, uprostřed drsné pouště.

V 6.století ležela na severozápadě křesťanská Byzanc, k níž patřila polovina středomoří a na severovýchodě se rozprostírala mocná Persie, jejímž náboženstvím byl prastarý zoroastrismus.

Tyto dvě říše spolu zápasily o nadvládu nad téměř celým tehdy známým světem a o Arabský poloostrov nejevily skoro žádný zájem. Byla to chudá pustina osídlená kočovnými pastevci a lupiči jen s několika malými městy, v nichž žili obchodníci živící se dopravou nákladů od jedné oázy ke druhé. Zdejší obyvatelé uctívali stovky různých bohů a také svatyni známou pod jménem Kaaba, kterou údajně postavil už první člověk Adam a po potopě ji obnovil prorok Abrahám. Tyto postavy nebyly Arabům neznámé, protože v jejich městech žili i židovští osadníci.

Muhammad

Kaaba stála v Mekce a právě tady se roku 570 narodil budoucí zakladatel islámu Muhammad. Pocházel z obchodnického klanu Hášimovců, ale záhy ztratil své rodiče a nadále vyrůstal u svého strýce. Ten ho naučil vodit přes poušť obchodní karavany velbloudů a jako mladý muž si také našel svou první manželku - starší, ale bohatou vdovu.

V té době se začal zajímat o židovské a křesťanské náboženství, byl zřejmě velmi citlivý člověk a zkoumal divoké a neutěšené poměry kolem sebe, v nichž tehdy Arabové žili - všudypřítomné násilí, loupežné nájezdy, odvlékání lidí do otroctví - to vše bylo na denním pořádku.

V necelých třiceti letech začal za nocí odcházet na horu Híra, ležící blízko Mekky. Tam se mu roku 611 zjevil archanděl Gabriel (Džibríl) a oznámil Muhammadovi: Jsi Posel Boha, jeho Prorok.

Pak mu přikázal, že se musí naučit nazpaměť naučit soubor zjevení, který později dostal název Korán - (to, co je určeno k recitaci).

Korán ve skutečnosti vznikal mnoho let, sám Muhammad prý neuměl psát, a proto diktoval jednotlivé kapitoly (súry) svým pomocníkům. Celkem je jich 114, sestávají z více než šesti tisíc veršů a do jednoho celku byly poskládány teprve po Prorokově smrti.

Už roku 611 ale začal v Mekce kázat, ovšem postavila se proti němu dokonce i část vlastních příbuzných, protože občané se nechtěli vzdát svých bůžků. Nakonec musel uprchnout a se skupinou svých stoupenců se usadil v osadě, která dostala název Medína - město Prorokovo. Stalo se tak v roce 622 a toto datum (hidžra) bylo zvoleno jako počátek islámského letopočtu.

Muhammad se stal brzy v medíně vůdcem a zahájil první vojenské výboje, které připomínaly spíš tradiční loupežné výpravy, ale Muhammad jim dal náboženský smysl a označil je za svatou válku - Džihád.

V roce 630 vstoupil znovu do Mekky, ovšem tentokrát jako dobyvatel, odebral se ke svatyni Kaaba, rozmetal pohanské bůžky a prohlásil ji za příbytek boží. Ve svatyni zůstal jen pověstný Černý kámen, meteorit, který údajně obdržel Abrahám od archanděla Gabriela.

Mezitím se stačil Muhammad ještě desetkrát oženit a v červnu roku 632 v Medíně zemřel.

Po smrti Muhammada

Následující desetiletí přinesla islámu obrovské úspěchy. Korán byl upraven do podoby, která je dodnes platná a užívaná, počet muslimů rychle rostl a byly uskutečněny grandiózní vojenské výboje. Ukázalo se, že dosavadní velmoci dávno zeslábly a zkostnatěly a nemohou čelit náporu pouštních jezdců vedených svěžím náboženským nadšením. Během padesáti let tak byla dobyta celá Persie a polovina Byzantské říše a v rukou muslimů se náhle ocitlo světové impérium.

Zároveň to však byla doba velkého rozkolu - roku 661 došlo k prvnímu rozštěpení na dvě větve: sunnity a šíity, které existují dodnes. Příčina nebyla náboženská, nýbrž politická. Muhammad totiž zemřel bez závěti a neurčil žádného následníka, vznikla tedy otázka, kdo se stane chalífou - Prorokovým zástupcem na zemi a vůdcem všech věřících.

Sunnité poukazovali na Prorokovo doporučení, že si muslimové mají volit do čela toho z nich, kdo se těší největší úctě a vážnosti.

Šíité naopak tvrdili, že právo na nástupnictví mají pouze Prorokovi pokrevní příbuzní, a to konkrétně bratranec Alí. (Muhammad nezanechal žádného syna.)

Alí se skutečně roku 656 chalífou stal, nicméně v roce 661 byl zavražděn jedním ze svých bývalých stoupenců a v Damašku se chalífou prohlásil Muáwija, čímž zahájil éru umajjovské dynastie, která vládla téměř 90 let.

Šíité

Zůstali v menšině, ale s novou situací se nesmířili a přenesli své naděje na dva syny Alího. Oba však tragicky zahynuli - jeden padl v bitvě proti Umajjovcům roku 680, druhý byl v témže roce zavražděn. Osud Alího a jeho synů natrvalo poznamenal tábor šíitů - stali se pro ně ztělesněním mučedníků a odtud také plyne mnohem emocionálnější přístup k náboženské víře, což mělo rozporné důsledky. Na jedné straně byl šíítský islám dynamičtější a mnohem otevřenější novým myšlenkám, na druhé straně se v něm projevoval sklon k autoritářství, agresivitě a nezřídka i k terorismu. Ve středověku tím proslula hlavně sekta asasínů (požívačů hašiše), založená tzv. Starcem z hor, který ze své horské pevnosti Alamút vysílal vrahy po celém Blízkém východě.

Sunnité

Sunnitský islám nemá žádnou církevní organizaci, nemá kněze a bohoslužba se omezuje na modlitbu, ke které věřící svolává muezzin. Roli duchovenstva zde hrají tzv. ulamá, učenci, kteří se zabývají jak teologickými, tak i právnickými otázkami. Je to důsledek skutečnosti, že islám měl od samého počátku vlastní stát a musel tedy řešit i otázky zákonodárné, sociální atd.


V islámu je náboženství nedílně spjato s právem a politikou.


Šaría

Šaría je islámský zákon, který říká věřícím, jak se mají chovat. Je to kompletní návod k tomu, jak být správným muslimem, a velmi podrobně určuje náboženský, ale i společenský a osobní život věřících. Každý muslim by měl především plnit pět základních povinností:

  1. Uznávat Alláha jako jediného a všemocného Boha
  2. Pětkrát denně se modlit
  3. Dodržovat třicetidenní půst v měsíci ramadánu
  4. Poskytovat almužnu chudým
  5. Alespoň jedenkrát za život vykonat pouť do Mekky

Islám je především praktické náboženství, zdůrazňuje rovnost všech muslimů před Bohem a prosazuje sociální spravedlnost. Díky tomu se v minulosti šířil i mírovou cestou a menší skupiny lidí hlásících se k islámu jsou roztroušeny po celém světě. První mešita u nás byla otevřena v Brně.

Muhammad se nikdy neprohlásil za Božího syna, ale vždy jen za Proroka, který přináší zjevené Slovo boží. Navazoval přitom na židovství a křesťanství a dlouho věřil, že jej tato náboženství přijmou jako svého završitele. Teprve když nenalezl odezvu, prohlásil islám za samostatné náboženství

Muslimové věří v posloupnost proroků, kteří už před Muhammadem přinášeli zvěst o Bohu a měli schopnost konat zázraky. Patří k nim např. Abrahám, Mojžíš, Šalamoun a také Ježíš ( Ísá ), kterého muslimové uznávají jako velikého proroka, ale zásadně odmítají jeho božskou podstatu.

Muslimové věří ve stvoření světa a člověka, v existenci andělů a ďábla a také v poslední soud, při kterém lidé předstoupí před Boha a jejich skutky budou váženy.