Hinduismus

  • Vznik: 15. století př.n.l.
  • Rozšíření: Indie, Nepál, Srí Lanka

Hinduismus je velký nábožensko-filozofický systém, který vznikl ve starověké Indii. Vytvořily ho indoevropské kmeny Árjů, které přišly do Indie z pravlasti Indoevropanů - ležící pravděpodobně na území dnešního Turecka.

Příchod Árjů k řece Indu se odehrál asi v 18. století př.n.l.. Jak postupovali stále hlouběji do nitra Indie (k řece Ganga), postupně ovládli a podrobili si původní obyvatelstvo. Tak vzniklo rozdělení na dvě vrstvy, jež se později proměnilo ve známý indický kastovní systém, který přetrval v některých částech země dodnes. Základem tohoto systému bylo rozdělení obyvatelstva do čtyř velkých kast (tzv varny). První tři byly tvořeny především árijskými dobyvateli, byly plnoprávné a mohly se účastnit hinduistického náboženského života.

Byla to kasta:

  • brahmínů - kněží
  • kšatrijů - bojovníků
  • vaišjů - obchodníků a řemeslníků
  • Čtvrtou kastu šúdrů - služebníků - tvořilo většinou původní porobené obyvatelstvo, přičemž některé zvláště primitivní místní kmeny (tzv. lesní lidé) byly z kastovního systému úplně vyloučeny a odsouzeny do role podlidí.

Příslušnost ke kastě byla dědičná a řídila se složitými předpisy - každá ze čtyř varn měla svá vlastní životní a morální pravidla. Později došlo uvnitř varn ještě k dalšímu dělení na desítky a stovky různých specializovaných podkast. O tom však mnoho nevíme, protože Indové nevedli žádné soustavné historické záznamy. Záležitosti tohoto pozemského světa měly totiž podle indických učenců jen druhořadý význam - za mnohem důležitější považovali nadpřirozenou existenci a tajemství duše a vesmíru jako celku.

Je lidská duše nesmrtelná?
Je naše vědomí individuální a nebo jsme všichni součástí nějaké veliké kosmické inteligence?

To byly otázky, které zajímaly indické filozofy mnohem víc, než lopotné snažení všedního pozemského dne. Už v nejstarších dobách vzniklo díky drsnému indickému podnebí a úskalí přírody přesvědčení, že pozemský život přináší mnohem víc bolesti a utrpení, než radosti a štěstí. Věřili, že člověk se může zbavit utrpení jen tím, že postupně překoná pouta, jimiž ho tělesné smysly vážou k okolnímu světu. Došlo to dokonce tak daleko, že mnozí učenci prohlašovali hmotný svět za pouhou iluzi ( mája ), z níž se člověk musí probudit.

Z vědních oborů dosáhli Indové výborných výsledků v matematice a jazykovědě - díky propracování gramatických pravidel se sanskrt, jazyk starých Indů, stal možná nejdokonalejším jazykem na naší planetě.


Hinduismus je narozdíl od křesťanství nebo islámu spíše celým stromem náboženských a filozofických učení. Názorová snášenlivost starých Indů je výjimečná. Byla jim totiž naprosto cizí myšlenka, že by pravda mohla mít jen jednu jedinnou podobu - naopak byli přesvědčeni, že pravdu je třeba neustále hledat. Společným jmenovatelem všech hinduistických směrů je pouze víra v posvátnost a neomylnost védských spisů.


Védské spisy

Védy ( znalost ) vznikaly asi od 15. do 9. stol.př.n.l.. Po dlouhou dobu byly předávány pouze ústně od jednoho pokolení kněží k následujícímu a žáci se je učili nazpaměť. Sestávají ze čtyř sbírek a obsahují modlitby k bohům, popis obětních obřadů i kouzelná zaříkadla. Poprvé se zde také objevuje jedna z ústředních myšlenek celé indické filozofie - teorie o reinkarnaci, čili převtělování, které se řídí podle karmického zákona odplaty. To znamená, že každé další převtělení se děje podle zásluh v předchozím životě, přičemž řetězec převtělování nezahrnuje jen lidské bytosti, nýbrž vše živé od nejmenšího hmyzu až po brahmíny - nejvyšší lidskou kastu.

Upanišády jsou pravděpodobně nejstarší filozofické texty na naší planetě. Ty první a nejdůležitější vznikly asi v 8. a 7. století př.n.l. a patří ke skvostům starověké literatury. Jsou v nich shrnuty a zároveň vyloženy staré védské myšlenky - celá další indická filozofie z upanišád čerpala, a to jak samotný hinduismus, tak i buddhismus, který se od hinduismu oddělil.


Ke klasickým hinduistickým směrům patří např. védánta, mímánsá a také jóga, která je dnes v Evropě známá hlavně jako systém meditačních cvičení.

Od 3.stol.př.n.l. začal být hinduismus zatlačován buddhismem, který byl v té době filozoficky plodnější a lépe odpovídal politické a sociální situaci. Teprve po tisíci letech přinesl velké oživení hinduismu geniální filozof Šankara. Kolem roku 800 přepracoval jeden z klasických směrů, tzv. védántu, a svou rozsáhlou misijní činností z ní udělal hlavní proud hinduismu - rozhodující roli získala božská trojice Brahma - Višnu - Šiva. Tito tři bohové jsou ve skutečnosti jen různými projevy jedné svrchované božské bytosti, která tvoří, řídí a ničí vesmíry v miliony let trvajících cyklech. Šankara především rozvinul starou upanišádovou teorii o jednotě lidské duše (átmanu) s univerzální duší vesmíru (brahmanem). Ve skutečnosti existuje pouze a jedině brahma. Hmotný svět je pouhá iluze, z níž se můžeme osvobodit když poznáme, že jsme nedílnou součástí brahmanu.