Buddhismus

  • Vznik: 500 př.n.l.
  • Rozšíření: Velká část Asie, menší skupiny po celém světě

Buddhismus vznikl v Indii a má společné kořeny s hinduismem ve védách a především v upanišádách, které byly zdrojem inspirace pro všechny indické filozofy. Narozdíl od hinduistů ale buddhisté neuznávají posvátnost a neomylnost védských spisů.

Zakladatelem buddhismu byl Siddhártha Gautama (563-483 př.n.l.), nazvaný později Buddha. Pocházel z kasty kšatrijů (vojenská šlechta) a byl synem panovníka malého království na úpatí Himaláje.

Legenda vypráví, že když mu bylo 29 let, poznal náhle prázdnotu svého dosavadního života i beznaděj, kterou po sobě zanechala celá dosavadní indická filozofie. Ta sice dosáhla geniálních vrcholů abstrakce, ale zároveň se tím natolik vzdálila skutečnému životu, že už nemohla téměř nikoho oslovit. Aby našel východisko z této situace, odešel mladý princ do bezdomoví. Deset let putoval po Indii, hledal učitele, který by mu ukázal cestu, vyzkoušel jógická cvičení i nejpřísnější asketické sebeodříkání. Výsledkem však bylo jen naprosté rozčarování a to tak velké, že se Siddhártha rozhodl raději zemřít. A právě tehdy, když seděl už mnoho dní bez jídla pod fíkovým stromem, dosáhl náhlého prozření. V nadpřirozeném vidění spatřil věčný koloběh reinkarnací, v němž se všechny bytosti rodí do hmotného světa utrpení, ve kterém žijí a umírají a zase znovu se do něj rodí. Zároveň poznal i příčinu proč se tak děje a způsob, jak se z tohoto koloběhu vysvobodit. Od toho okamžiku skončil s jógou i askezí a vrátil se k normálnímu životu, teď už ovšem jako Buddha - osvícený.

Na tržišti v Benarésu pronesl svou první řeč a od té chvíle jen putoval mezi městy, vysvětloval svou nauku všem lidem, kteří byli ochotni naslouchat a setkal se s velkým úspěchem, měl stovky žáků, tisíce posluchačů a statisíce následovníků.

Jeho nauka byla jednoduchá a dostupná všem:
Lidský život je vždy naplněn utrpením a neuspokojením. Příčinou tohoto trápení je lidská touha a žádostivost. Právě žádostivost vrhá člověka do nekonečného koloběhu životů, které mu ale přinášejí jen nové a nové strádání.

Aby se člověk vymanil, musí se své žádostivosti zbavit, přičemž pokud se mu to podaří, dosáhne stavu vysvobození čili nirvány. V podstatě můžeme říct, že nirvána znamená nebytí, tedy konec existence. To je jeden ze základních rozdílů, který odlišuje buddhismus od západních náboženství - spása člověka neznamená dokonalý a šťastný život v ráji, ale naopak úplné vyhasnutí života. Aby toho člověk dosáhl, musí kráčet po tzv. Vznešené osmidílné stezce, která popisuje osm základních oblastí správného jednání a myšlení. Buddha se přitom ale nikdy neodvolával na existenci a autoritu jakéhokoli boha a podobné otázky zásadně odmítal. Buddhismus proto bývá označován jako ateistické náboženství.

Už během svého života založil Buddha mnišské řády - sanghy -, a to jak mužské, tak ženské. Odmítl kastovní systém a prosazoval rovnost všech lidí, takže jeho učení skýtalo východisko pro všechny.

Napřed se k buddhismu hlásili pouze chudí a ponížení, ale brzy se začali hlásit i boháči - ve 3.století př.n.l. veliký císař Ašóka, který sjednotil téměř celou Indii a začal buddhismus podporovat a propagovat. Na jeho příkaz se sešel velký koncil mnichů, který se dohodl na závazné podobě buddhistické nauky - tzv. Pálíjský kánon.

Buddhismus se stal na dlouhou dobu převládajícím učením v Indii a brzy zahájil svou expanzi do okolních zemí. V té době se ale také rozštěpil na dva směry: hínajánu a mahájánu. Přívrženci první zmiňované, někdy též nazývané théraváda, považují Buddhu za geniálního učitele, který byl však pouze osvíceným člověkem a nikoli bohem. Naopak stoupenci mahájány povýšili Buddhu na nadlidskou kosmickou bytost a začali ho uctívat jako božstvo. Tak se mahájána proměnila ve skutečné náboženství s církevní organizací, bohoslužbami a modlitbami.

Je velmi obtížné zjistit, kolik se v dnešní době hlásí k buddhismu lidí, ale obvyklý odhad je 150 až 300 milionů. Existuje však mnoho forem příslušnosti k tomuto filozofickému učení. Buddhismus může být vyznáván jako náboženství, jako mravní norma a nebo jako způsob života.