Slunce

Aktivní oblasti na Slunci

Slunce je centrální hvězda naší sluneční soustavy. Planety, které kolem něj obíhají, jsou díky hmotnosti Slunce přitahovány gravitační silou. Předpokládá se, že v dávné minulosti bylo Slunce menší a Země mu byla blíž než dnes.

Slunce je hvězda - velmi hmotná koule žhavých plynů, je od nás vzdálena 150 milionů kilometrů a další nejbližší hvězda - Proxima Kentaura - je 266 000x vzdálenější než Slunce.

Svou energii získává prostřednictvím jaderných reakcí, které probíhají v centrální části Slunce a přeměňuje se při nich vodík na helium. Vzniká přitom velké množství fotonů, nedělitelných částic světelné energie. Jednomu fotonu trvá 10 milionů let, než se dostane z jádra na sluneční povrch a dalších 8 minut putuje k Zemi. Světlo, které vidíme, je tedy právě takhle staré.

Sluneční povrch

Díky těmto jaderným reakcím ztrácí Slunce každou sekundu 600 milionů tun své hmoty, ale vzhledem k celkové hmotnosti hvězdy je toto množství zanedbatelné. Za celý svůj zhruba 10 miliard let trvající život ztratí Slunce tímto procesem méně než desetinu procenta své hmoty.

Základní údaje o Slunci

Teplota na povrchu 6000°C
Teplota v jádře 15 000 000 °C
Průměr 1 392 000 km, tj. 109 průměrů Země
Hmotnost 2 miliony bilionů bilionů kg nebo 330 000 hmotností Země
Slunce tvoří 99,9% hmoty sluneční soustavy
Gravitace 28x větší než na Zemi; člověk vážící 45 kg by na Slunci vážil 1270 kg
Svítivost / zářivý výkon 390 trilionů megawattů, což se rovná 90 miliardám megatunových vodíkových bomb vybuchujících každou sekundu
Hustota jen čtvrtina hustoty Země
Doba otočení kolem osy 27 dní na rovníku, 34 na pólech

Jak se Slunce točí

Při otáčení Slunce se mění síla jeho magnetického pole. To je způsobeno různou rychlostí otáčení kolem vlastní osy na rovníku a na pólech. Důsledkem je pak výskyt slunečních skvrn, protuberancí nebo silných erupcí na povrchu Slunce.

Protuberance

Protuberance

Někdy se stane, že magnetické pole Slunce vyšlehne do prostoru a vytáhne s sebou žhavé plyny jako efektní smyčku. Těmto obrovským výtryskům říkáme protuberance. Vylétají do velké výšky rychlostí až 1330 km za sekundu.

Sluneční skvrny

Jde vlastně o chladnější plochy na povrchu. Některé měří jen stovky kilometrů, největší dosahují až 80 000 km. Jejich výskyt podléhá pravidelnému cyklu sluneční činnosti - trvá zhruba 11 let. Na začátku - v minimu sluneční činnosti - nejsou vidět skoro žádné skvrny. Jak se blíží maximum sluneční činnosti, počet skvrn vzrůstá.

Sluneční vítr

Sluneční vítr

Dalo by se říct, že se Slunce vypařuje - ztrácí plynné částice zvané plazma. Jak se tyto částice dostanou do okolního prostoru, stanou se slunečním větrem a stále zrychlují. Když dorazí k Zemi, letí rychlostí až 750 km za sekundu.

Většina slunečního větru prolétá kolem Země, odvátá magnetickým polem naší planety. Některé částice však vniknou do naší atmosféry a způsobují jev zvaný Polární záře.

Polární záře

Když se závan slunečního větru dostane do zemské atmosféry, tečou v ní miliony ampérů elektrického proudu. Svazky elektronů plují přes magnetické póly Země a srážejí se s atomy molekul v atmosféře, z čehož vzniká tajuplná záře nádherných barev. Je vidět převážně jen v okolí zemských magnetických pólů.

Zatmění Slunce

Částečné zatmění

V okamžiku, kdy se Měsíc dostane přesně mezi naši planetu a Slunce, nastává jeho zatmění. Stává se tak obvykle 2x až 4x ročně, ale to úplné zatmění je možné pozorovat jen z malého kousku Země. Trvá jen pár minut.

Celá situace je zajímavá tím, že při pozorování ze Země má Měsíc i Slunce stejnou velikost - Slunce je totiž 400x krát větší než Měsíc, ale 400x je také vzdálenější.