Planety naší sluneční soustavy

Naší sluneční soustavu tvoří Slunce a 8 planet.

Merkur

Merkur - foto povrchu z oběžné dráhy

Merkur je tak blízko Slunci, že na jeho povrch dopadá šestkrát víc slunečního záření než na Zemi. Proto je na něm teplota na přivrácené straně velmi vysoká.

Povrch Merkura je pokryt velkým množstvím kráterů, podobně jako povrch našeho Měsíce. Krátery jsou ve stejném stavu jako při jejich vzniku, protože Merkur nemá atmosféru. (Díky nízké gravitaci si ji nedokáže udržet.)

Jeho povrch je vyprahlý, kamenitý, pokrytý krátery a hornatými oblastmi.

Merkur je také nejrychlejší planetou - proto nese název starořímského boha poslů. Slunce oběhne jednou za 88 dní - tak dlouho tedy pro něj trvá rok, naopak kolem své osy se otáčí velmi pomalu - jednou za 59 dní.

Zajímavé je představit si jeden den na Merkuru. Díky tomu, že nemá atmosféru, překvapilo by nás absolutní ticho, protože zvukové vlny se nemají čím nést. Díky chybějící atmosféře se také nerozptyluje světlo, takže obloha by pro nás byla stále černá, se Sluncem třikrát větším. To by tři naše měsíce kličkovalo po obloze, než by nastala noc.

Základní údaje

Střídání ročních období na Merkuru
Průměrná vzdálenost od Slunce 58 milionů km, tj. 0,39 násobek vzdálenosti Země od Slunce
Doba oběhu kolem slunce 0,24 pozemského roku
Doba rotace 59 pozemských dní
Průměr 4878 km, tj. 0,38 násobek zemského průměru
Gravitace 0,37 násobek zemské gravitace
Měsíce žádné
Prstence žádné
Hmotnost jedna osmnáctina hmotnosti Země
Průměrná povrchová teplota od - 185°C do 400 °C
Hlavní atmosférické plyny velmi tenká atmosféra s malým množstvím kyslíku

Venuše

Severní pól Venuše

Venuše je naše nejbližší planetární sousedka a na naší obloze září velmi jasně. Pojmenována je podle římské bohyně lásky a krásy.

V minulosti se dlouhou dobu soudilo, že by na ní mohl existovat život. Později se však ukázalo, že na ní panují vysoké teploty - až 500 °C. To ale vzdálenosti od Slunce neodpovídá. Může za to její atmosféra, která je velmi hustá, takže záření od Slunce jí pronikne velmi snadno a ohřívá povrch planety. Teplo vyzářené povrchem zpět ale uniknout nemůže - tento přebytek tedy zůstává na planetě. Tomuto procesu říkáme skleníkový efekt. Přeměňuje Venuši v peklo s vysokou teplotou a tlakem téměř 100x větším než na Zemi.

Povrch této planety brázdí vysoká pohoří. Venuše je geologicky činná, takže má aktivní sopky.

Povrchové útvary, které vystupují nad průměrnou úroveň planety, připomínají světadíly na Zemi. Mezi nimi mohly kdysi existovat oceány, ale ty by se už před dávnou dobou zcela vypařily.

Venuše se kolem své osy otočí jednou za 243 dní, Slunce obletí za 225 dní, což znamená, že den je na ní delší než rok.

Pro vědce bylo vždy těžké planetu Venuši zkoumat, dalekohledem se totiž díky její atmosféře na povrch těžko dívá. Je důvod domnívat se, že původní povrch této planety byl dávno zničen a nyní můžeme zkoumat jen vrstvu lávy, která ho zakryla.

Základní údaje

Průměrná vzdálenost od Slunce 108 milionů km, tj. 0,72 násobek vzdálenosti Země od Slunce
Doba oběhu kolem slunce 0,62 pozemského roku
Doba rotace 243 pozemských dní
Průměr 12 102 km, tj. 0,95 násobek zemského průměru
Gravitace 0,88 násobek zemské gravitace
Měsíce žádné
Prstence žádné
Hmotnost čtyři pětiny hmotnosti Země
Průměrná povrchová teplota 500°C
Hlavní atmosférické plyny oxid uhličitý

Země

Pohled na Zemi z Měsíce

Jako první nás při pohledu z vesmíru upoutá její modrá barva - velká část povrchu (2/3) je totiž pokryta oceány. Země je také jedinou nám známou planetou, kde se voda vyskytuje v kapalném stavu.

Atmosféra je složena z dusíku a kyslíku, což je další zvláštností této planety - má málo oxidu uhličitého, ten vznikl na počátku života Země, byl však pohlcen vodou moří a spotřebován prvními formami života, jež se zde objevily.

Prvními živými organismy byly mořské řasy, které začaly obohacovat atmosféru o kyslík.

Geologicky je Země velmi aktivním tělesem. Zemská kůra je rozdělena do velkých desek, které se pomalu posouvají. Třeba Evropa a Amerika leží na různých deskách a vzdálí se od sebe o několik centimetrů za rok. (asi 4 cm) Na dně Atlantického oceánu najdeme Atlantický hřbet - velké pohoří, které tvoří hranici těchto dvou desek.

Na některých místech se tyto desky srážejí a způsobují tak zemětřesení.

Ve středu Země se nachází žhavé tuhé jádro ze železa obklopené vrstvou vnějšího tekutého jádra. Následuje zemský plášť, což je tlustá vrstva hornin, tak horká, že se chová jako rozteklá plastická hmota. Na tomto plášti se právě pohybují již zmíněné tektonické desky.

Z toho můžeme vyvodit, že zhruba před 250 miliony lety byly všechny kontinenty spojeny v jeden, teprve časem se od sebe začaly vzdalovat.

Základní údaje

Průměrná vzdálenost od Slunce 150 milionů km
Délka dne 23 hodin 56 minut
Délka roku 365,25 dne
Průměr 12 756 km
Oběžná rychlost 107 245 km/h
Měsíce 1 Měsíc
Prstence žádné
Hmotnost 6 kvadrilionů kg
Průměrná povrchová teplota 14 °C
Hlavní atmosférické plyny dusík a kyslík
Sklon rovníku k ekliptice 23,5°

Život na Zemi

Vznikl záhy potom, co se utvořily planety. Samotná Země vznikla před 4,6 miliardy let a za necelou miliardu let už tu byly pro život příznivé podmínky.

První lidé - Homo sapiens, kráčeli ale po Zemi před „pouhými“ 200 000 lety.

Mars

Mars

Mars je jediná planeta zářící na noční obloze červeně - tuto barvu získává díky množství železa v půdě. Protože pro starověké národy symbolizovala červeň krev, oheň a válku, byla planeta pojmenována po římském bohu války.

S naší Zemí má mnoho společného. Dny trvají přibližně stejně dlouho, to samé platí i o ročních obdobích, obě planety mají hory, pouště, kaňony, sopky a dokonce polární čepičky.

Na jeho povrchu jsou řečiště, kde zřejmě kdysi tekla voda byl proto Zemi dneška velmi podobný - nyní se voda na Marsu vyskytuje pouze v pevném stavu v polárních oblastech.

Mars má velmi slabou atmosféru složenou převážně z oxidu uhličitého. Změna ročních období na něm vyvolává ohromné prachové bouře.

Základní údaje

Průměrná vzdálenost od Slunce 228 milionů km, tj. 1,52 násobek vzdálenosti Země od Slunce
Doba oběhu kolem slunce 1,88 pozemského roku
Doba rotace 1 pozemský den
Průměr 6787 km, tj. 0,53 násobek zemského průměru
Gravitace 0,38 násobek zemské gravitace
Měsíce 2
Prstence žádné
Hmotnost desetina hmotnosti Země
Průměrná povrchová teplota - 63 °C
Hlavní atmosférické plyny převážně oxid uhličitý

Měsíce

Sopka Olympus Mons - ilustrace

Fobos (strach) má průměr kolem 28 km a oběhne kolem Marsu za 7 hodin a 39 minut, jeho skalnatý povrch je posetý krátery. Deimos (hrůza) má v průměru jen 16 km a oběhne Mars jednou za 30 hodin, má mnohem hladší povrch.

Oba vypadají jako jako šedivé brambory a byly původně planetkami, které Mars později zachytil.

Sopka Olympus Mons

Je největší sopkou ve sluneční soustavě a nachází se právě na Marsu. Tyčí se do výšky 29 km, což je více než trojnásobek výšky Mount Everestu. Kráter má široký 80 km, ovšem už dlouhé věky nic nechrlí - je již vyhaslý.

Dalším zajímavým místem je Valles Marineris - soustava kaňonů táhnoucí se v délce 4800 km.

Jupiter

Jupiter

Tato planeta je největší v naší sluneční soustavě - její průměr je jedenáctkrát větší než zemský.

Jeho gravitační síla je tak velká, že ovlivňuje pohyb všech ostatních planet a dráhy komet, které kolem něj proletí.

Skoro celé těleso Jupitera je složeno z kapalného vodíku a helia stlačeného velkou hmotností okolní atmosféry. V blízkosti viditelného povrchu, na který působí nižší tlak, se nachází vodík a helium v plynném skupenství a vytváří tak atmosféru Jupitera.

Základní údaje

Průměrná vzdálenost od Slunce 778 milionů km, tj. 5,2 násobek vzdálenosti Země od Slunce
Doba oběhu kolem slunce 12 pozemských let
Doba rotace 10 hodin
Průměr 142 800 km, tj. 11,2 násobek zemského průměru
Gravitace 2,6 násobek zemské gravitace
Měsíce 4 velké, 12 malých
Prstence jeden velmi tenký
Hmotnost 318 hmotností Země
Průměrná povrchová teplota - 153 °C
Hlavní atmosférické plyny vodík, helium, metan

Měsíce

Měsíce Jupitera - ilustrace

V současnosti známe 16 jeho měsíců, mezi nimiž kralují 4 největší: Io, Europa, Ganymedes a Kalisto. Nazývají se někdy galileiské měsíce, protože je svým dalekohledem pozoroval již Galileo Galilei začátkem 17. století.

Ze Země je můžeme pozorovat i malým dalekohledem. Jsou vidět jako slabé „hvězdičky“ na pomyslné přímce po stranách Jupitera.

  • Io - Je ze všech čtyř nejblíže k planetě, má červenooranžovou barvu a jeho povrch je pokryt sloučeninami síry, která vyvěrá ze sopek.
  • Europa - Druhý nejbližší má velmi hladký, jasný povrch pokrytý ledem a zbrázděný sítí tmavých puklin. Pod ledovou kůrou je vrstva, která by mohla obsahovat vodu v kapalném stavu.
  • Ganymedes - Je jeden z největších měsíců ve sluneční soustavě, je dokonce větší, než planeta Merkur. Jeho povrch je velmi rozmanitý, střídají se na něm tmavé a světlé oblasti. Některé krátery na Ganymedu jsou velmi nápadné díky své bělavé barvě - byly vytvořeny dopadem meteoritů, které prolomily svrchní vrstvu ledu a prachu.
  • Kalisto - Je ze všech čtyř nejvzdálenější a nejtmavší.

Všechny měsíce řazené od nejblžšího k planetě: Metis, Andrastea, Amalthea, Thebe, Ió, Europa, Ganyméd, Kallistó, Leda, Himalia, Lysithea, Elara, Ananke, Carme, Pasiphae, Sinope.

Saturn

Saturn

Díky jeho velkolepému prstenci ho nelze zaměnit s žádnou jinou planetou, je vidět už malým dalekohledem, i když při pohledu ze Země je malý, protože je dvakrát dále než Jupiter - ve skutečnosti je však jen o málo menší.

Saturn má nejmenší hustotu ze všech planet ve sluneční soustavě, dokonce nižší, než je hustota vody, kdybychom tedy Saturn ponořili do ohromné nádrže s vodou, plaval by.

Základní údaje

Průměrná vzdálenost od Slunce 1427 milionů km, tj. 9,52 násobek vzdálenosti Země od Slunce
Doba oběhu kolem slunce 29 pozemských let
Doba rotace 10 hodin
Průměr 120 000 km, tj. 9,4 násobek zemského průměru
Gravitace 0,9 násobek zemské gravitace
Měsíce 5 velkých, 18 malých
Prstence největší ze všech planet sluneční soustavy- 7 hlavních a stovky prstýnků
Hmotnost 95 hmotností Země
Průměrná povrchová teplota - 185 °C
Hlavní atmosférické plyny vodík, helium, metan

Měsíce

Saturn

Největším a nejzajímavějším je Titan - je největším měsícem ve sluneční soustavě - je dokonce větší než Pluto nebo Merkur.

Má hustou atmosféru, složenou převážně z dusíku a metanu, která nám brání v pozorování jeho povrchu. Předpokládáme, že metan na Titanu hraje stejnou roli jako voda na Zemi. Mohl by existovat v pevném nebo kapalném skupenství na povrchu i jako plyn v atmosféře.

Měsíce Rhea, Japetus, Dione a Tethys mají průměr něco přes 1000 km a jsou podobní měsícům Jupitera.

Měsíce řazené od nejblžšího k planetě: Pan, Atlas, Prometheus, Pandora, Janus, Epimetheus, Mimas, Enceladus, Tethys, Telesto, Kalypsó, Dione, Helene, Rhea, Titan, Hyperion, Iapetus, Phoebe

Prstenec

Všechny velké planety - Jupiter, Saturn, Uran a Neptun - mají své prstence, ale žádný z nich se tomuto nemůže vyrovnat. Sahá prakticky od povrchu planety až do vzdálenosti dvakrát větší, než je poloměr planety - průměr prstence je přes čtvrt milionu kilometrů.

Skládá se z mnoha menších prstenů, jsou hodně tenké a při pozorování ze Země je proto jednou za 15 let nemůžeme vidět - to když se k nám natočí svou hranou. Kdyby někdo vyrobil jejich model široký 13 km, byly by tenčí než CD disk.

Jsou složeny z drobných úlomků ledu a kamene různých velikostí, které obíhají Saturn v rovině jeho rovníku a každý z miliard kousků má svou vlastní oběžnou dráhu, po níž se pohybuje. Mezi nimi krouží malé měsíčky a „čistí“ prostor od všeho toho nepořádku. Díky tomu mezi prstenci vznikají malé mezery.

Uran

Urana - foto Voyager 2

Nachází se dvakrát dále od Slunce, než Saturn. Byla to první planeta objevená dalekohledem a někdy se jí říká „spící“. To proto, že rotační osa Uranu leží v jeho oběžné rovině, obíhá tedy Slunce jakoby vleže. Roční období jsou díky tomu velmi podivná, protože jeden pól planety míří přímo k Slunci a druhý přímo od Slunce - o 42 let později se prohodí.

Základní údaje

Průměrná vzdálenost od Slunce 2870 milionů km, tj. 19,2 násobek vzdálenosti Země od Slunce
Doba oběhu kolem slunce 84 pozemských let
Doba rotace 17 hodin
Průměr
Gravitace 0,9 násobek zemské gravitace
Měsíce 4 velké, 11 malých
Prstence 11 velmi úzkých a tmavých
Hmotnost 14,5 hmotnosti Země
Průměrná povrchová teplota - 214 °C
Hlavní atmosférické plyny vodík, helium, metan

Měsíce

4 největší měsíce mají průměr větší než 1000 km, jsou to: Ariel, Umbriel, Titania a Oberon.

Nejzajímavějším měsícem je však Miranda, která je jedním z „nejpromíchanějších“ těles ve sluneční soustavě. Vědci se domnívají, že takovou členitost povrchu způsobila srážka s jiným tělesem, což ji rozmetalo na kusy. Po tisíciletích se pomocí gravitace jednotlivé kusy zase spojily.

Všechny měsíce řazené od nejbližšího k planetě: Kordélie, Ofélie, Bianca, Cressida, Desdemona, Julie, Portia, Rosalinda, Belinda, Puck, Miranda, Ariel, Umbriel, Titania, Oberon, S/1997 U2, S/1997 U1

Neptun

Neptun

Této planetě se někdy říká „větrná“, protože vzdušné víry proudí kolem jejího rovníku rychlostí až 2000 km/h.

Modrá barva je barvou moře, a proto byl Neptun pojmenován po římském bohu.

Základní údaje

Průměrná vzdálenost od Slunce 4497 milionů km, tj. 30 násobek vzdálenosti Země od Slunce
Doba oběhu kolem Slunce 165 pozemských let
Doba rotace 16 hodin
Průměr 49 500 km, tj. 3,8 násobek zemského průměru
Gravitace 1,2 násobek zemské gravitace
Měsíce 1 velký, 7 malých
Prstence 4 úzké
Hmotnost 17,1 hmotností Země
Průměrná povrchová teplota - 225 °C
Hlavní atmosférické plyny vodík, helium, metan

Měsíc Triton

Za druhý velký měsíc Neptuna se dá považovat i Nereida s průměrem kolem 300 km, ale Triton je téměř tak velký, jako náš Měsíc.

Je totiž největším tělesem ve sluneční soustavě obíhajícím pozpátku, současně je jeho dráha nakloněna k rovníku planety - tyto dva fakty dovedly astronomy k teorii, že Triton býval planetou, než ho zachytila Neptunova gravitace. Teď Triton pomalu spirálou padá k Neptunu, až se s ním zhruba za 100 milionů let srazí.

Všechny měsíce řazené od nejbližšího k planetě: Naiad, Thalassa, Despina, Galatea, Larissa, Proteus, Triton, Nereida

Pluto

Pluto

Jde o jedinou planetu objevenou ve 20. století (v roce 1930) a o jejím statusu, tedy o tom, jestli je Pluto devátou planetou sluneční soustavy, se stále vedou diskuze. Mezinárodní astronomickou unií bylo Pluto v roce 2006 přeřazeno z planet do skupiny trpasličích planet.

Má složení podobné měsíci Tritonu (Neptuna).

Dráha, po níž Pluto obíhá kolem Slunce, je ve srovnání s ostatními planetami velmi výstředná - tedy protáhlá. To způsobuje, že ačkoliv je Pluto nejvzdálenější planetou od Slunce, po dobu 20 let z celkových 248 let jeho oběhu kolem Slunce je k němu blíže než Neptun.

Když se Pluto dostane na své pouti blíže k slunci, jeho atmosféra se změní na plynnou a když je nejdále, plyn zmrzne na sníh a pokrývá povrch planety.

Pro svou nehostinnost dostal jméno podle římského boha smrti.

Základní údaje

Průměrná vzdálenost od Slunce 5925 milionů km, tj. 39,6 násobek vzdálenosti Země od Slunce
Doba oběhu kolem slunce 248 pozemských let
Doba rotace 6,4 pozemských dní
Průměr 2300 km, tj. 0,18 násobek zemského průměru
Gravitace 0,07 násobek zemské gravitace
Měsíce 1
Prstence žádné
Hmotnost 454 hmotností Země
Průměrná povrchová teplota - 228 °C
Hlavní atmosférické plyny metan, dusík

Měsíc Charon

Dostal jméno po bájném převozníkovi do říše mrtvých, je veliký jako půlka Pluta a obíhá jej v nevelké vzdálenosti. Je na něm nepřetržitě noc.