Zeus

2.pád Dia, lat. Jupiter

Syn Titána Krona a jeho manželky Rheie, nejvyšší bůh starých Řeků.

Nebyl vždy nejvyšším bohem ani nevládl od věčnosti, vlády nad bohy a lidmi se zmocnil povstáním proti svému otci Kronovi.

Narozdíl od nejvyšších (nebo jediných) bohů mnoha náboženství má svůj životopis. Řekové si ho vytvořily podle obrazu člověka a podle podoby tehdejších vládců. Měl tedy lidské vlastnosti a lidské povahové rysy, i když pochopitelně patřičně zveličené.

Narodil se v jeskyni hory Dikté na ostrově Krétě. Jeho matka Rheia ho tam porodila tajně, aby ho zachránila před svým manželem Kronem, který jí vždy každé dítě vzal a z obavy před jeho vzpourou pozřel. Kronovi pak odevzdala dlouhý kámen zabalený do plen a Zeus tak ušel osudu svých sourozenců Hestie, Démétry, Héry, Háda a Poseidona.

Rheia ho svěřila do péče dvěma nymfám Ádrestei a Ídai, které ho pak krmily mlékem božské kozy Amaltheie a včelím medem. Před nebezpečím ho chránili horští démoni Kúrétové. Když se rozplakal, tloukli meči do štítů a s divokým křikem tančili, takže ho Kronos neslyšel. Takto dospěl v muže. A také k rozhodnutí, že proti Kronovi povstane a zbaví ho vlády.

Vzpoura proti Kronovi

Vzpouru zahájil Zeus tím ,že lstí donutil Krona vyvrhnout své sourozence, kteří, jakožto nesmrtelní, žily v jeho útrobách.

Sestry Hestii, Démétru a Héru poslal na konec světa a bratry Háda a Poseidona vyzval, aby se k němu připojili.

Kronos si přivolal na pomoc své sourozence Titány a Diův útok odrazil. Ve chvíli nejvyšší nouze však Diovi přišli na pomoc obrovští jednoocí obři Kyklópi. Ukovali mu blesky a hromy, kterými se ubránil, a přešel do protiútoku.

Diovi vyhlídky se podstatně zlepšily, když nastal rozpor mezi Titány. Ti, kteří nebyli spokojeni s Kronovou vládou, přešli na Diovu stranu. Přesto zůstával strašný boj deset let nerozhodný. Zeus se proto rozhodl vypustit Hekatoncheiry, padesátihlavé a storuké obry, děti Úrana, z nitra země.

S pomocí všech spojenců nakonec zvítězil, Krona a ostatní nepřátelské Titány svrhl do Tartaru a prohlásil se vládcem nad vším, co existovalo a mělo existovat.

Vláda Dia

Se svými bratry si pak losem vládu rozdělil. Postaral se však, aby na něj vyšlo to nejlepší. Dopadlo to tedy takto: Zeus má na starosti nebe a zemi, Poseidon moře a Hádes podsvětí.

Zpočátku vládl Zeus jako tyran, a dvakráte se dokonce pokusil vyhubit lidský rod. Poprvé proto, že se mu zdáli slabí a nemohoucí. Překazil mu to však Titán Prométheus, stvořitel lidí, který jim přinesl oheň a vzdělání.

Podruhé je zas chtěl vyhubit proto, že mu připadali po těchto Prometheových darech příliš mocní. Seslal na svět potopu, ale Prométheus umožnil svému synovy Deukaliónovi a jeho manželce Pyrrze, aby se zachránili a znovu osídlili svět lidmi.

Když si však Zeus svou vládu upevnil, takže ji nemohlo nic ohrozit, popustil uzdy své vlády a propustil na svobodu své bývalé nepřátele. Zůstal ovšem i nadále absolutním vládcem, a to nejen z titulu vůdce vítězného povstání a volby losem, ale hlavně pro svou sílu.

Bohové si byli jeho síly vědomi a proto ho poslouchali. Někdy neochotně a někdy se proti němu bouřili. Jednou ho ho chtěli dokonce svrhnout z trůnu, ale s pomocí storukého obra Briarea se ubránil. Za celé Diovy vlády vypuklo jen jedno povstání, které ji vážně ohrozilo. Byli to obři Giganti. Zeus je však s pomocí ostatních bohů a svého syna Hérakla porazil na hlavu.

Jinak byli bohové zpravidla toho názoru, že je dobré být s nejvyšším bohem zadobře, to si ostatně myslela i většina lidí. V hérojských dobách byl už Zeus vládcem, který své moci vcelku nezneužíval, a třebas měl mnohé lidské slabosti, byl nejlepší ze všech do těch dob známých vládců nad bohy a lidmi.


Diovým hlavním sídlem byl rozeklaný vrchol hory Olympu v řecké Thessalii, který se ztrácel v oblacích a sahal až k nebi. Z Olympu odjížděl, kam se mu zachtělo, na zlatém voze. Někdy se přemísťoval méně nápadně. Prakticky byl však všudypřítomný a o pomoc ho mohl člověk požádat nejen v jeho chrámu, ale kdekoli. Občas přicházel na svět také v jiné než vlastní podobě. Změnit se v člověka, zvíře nebo přírodní jev bylo však výsadou každého boha.

Diovou manželkou byla jeho sestra, krásná a vznešená bohyně Héra. Měl s ní tři děti: boha války Area, kováře a zbrojíře bohů Héfaista a bohyni věčného mládí Hébu.

Přestože Héře prokazoval úctu a vysoce si jí vážil, občas se ohlédl i po nějaké jiné ženě, jestliže se mu líbila. Občas je vlastně slabé slovo, Zeus byl, po pravdě řečeno, velký záletník a vybíral si milenky se stejnou chutí mezi bohyněmi jako mezi ženami z rodu smrtelníků.

Stručný přehled Diových milenek a dětí

Bohyně dítě
Déméter Persefona
Mnemósyna Můzy
Eurynoma Charitky
Themida Hóry a Moiry
Máia Hermes
Léta Apollón a Artemis
Dióna Afrodíté

 

Smrtelnice Dítě
Alkména Hérakles
Semela Dionýsos
Danae Perseus
Európa Mínós, Serpédont a Rhadamanthys
Antiopa Dvojčata Amfíón a Zéthos
Léda Polydeukus a Helena


Nejmilovanější dceru Athénu však zrodil sám ze své hlavy, odkud mu vyskočila hned v plné zbroji.

Zeus byl ze všech bohů nejmocnější a nejvznešenější. Patřily mu tituly a epiteta, které znějí ve staré řečtině mnohem lépe než v překladu: Vševládný, všemoudrý, bouřevládný, bleskometný, vysokohřmící, jasnobleský atd. Nejčastěji ho však nazývali prostě „Olympský“ nebo „Nejvyšší“ popřípadě zvlášť obřadně „Otec bohů a králů“ .

Jeho symboly jsou hromy a blesky, z ptáků hlavně orel a ze stromů dub. Řekové si ho představovali jako důstojného muže s mocným plnovousem, z jehož tváře čiší hrdé vědomí svrchované a neotřesitelné moci nejvyššího vládce.