Trojská válka

Trojská válka byla bezesporu nejvýznamnější událostí řecké mytologie a pojí se s ní tolik hrdinných osudů, že jsem se rozhodla věnovat jí samostatnou kapitolu a uvést její hrdiny do souvislostí.

Prvopočátkem války byla žena a nebyla to známá Helena,ale hned tři nejkrásnější bohyně: Héra, Athéna a Afrodíta. Jablko s nápisem „té nejkrásněší“ mezi ně vhodila bohyně sváru Eris . Vznikl z toho spor, který se neodvažoval vyřešit ani nejvyšší bůh Zeus. Určil tedy Parida, syna trojského krále Priama , za soudce a bohyně za ním poslal.

Tato světově první soutěž krásy však neprobíhala zrovna fér. Každá bohyně se snažila Parida uplatit, Héra příslibem vlády nad celou Asií, Athéna nabídla slávu a vítězství v každé válce, Afrodíté podle své přirozenosti slíbila Paridovi lásku nejkrásnější ženy světa. Paris podal jablko Afrodítě.

Nejkrásnější ženou podle bohů i lidí byla Helena, manželka spartského krále Meneláa. Paris jí získal únosem, při státní návštěvě ve Spartě. Je třeba říci, že s ním odešla dobrovolně, Afrodíta už zařídila, aby se zamilovala. Meneláos samozřejmě zuřil, odjel do Mykén za bratrem Agamemnónem, který zde vládl, aby se s ním poradil. Nejprve přišla na řadu diplomacie. Meneláos společně s ithackým králem Odysseem, obratným vyjednavačem, se vydal do Tróje. Nepochodili však, Paris odmítl Helenu vrátit a král Priamos ho podpořil. Jedinou odpovědí byla válka. Agamemnón byl shodou okolností vrchním velitelem spojených vojsk všech achajskách králů. Vetšina z těchto králů byla navíc zavázána Meneláovy slibem věrnosti. Dohoda vznikla, když si Helena vybírala manžela a ostatní nápadníci obřadně odpřísáhli podporovat vyvoleného, aby se předešlo případným mstám a zbytečným válkám. Paradoxně však právě tento slib přivedl celé Řecko do desetileté války.

Sto tisíc můžů vyplulo získat Helenu zpět. Byli mezi nimi největší hrdinové Řecka. Achilleus, bez jehož pomoci podle věštby nemohla Trója padnout; ithacký král Odysseus, proslulý svou chytrostí, pro nějž se trojská válka stala pouze začátkem všech dobrodružství; dále pak velký Aiás ze Salamíny, Patroklos, Diomédes (král v Argu) a jiní.

Devět let se pak Achajci marně snažili dobít hradby Tróje. Během těchto let plenili okolní vesnice a zmocňovali se měst. Věštba zaručovala Tróje bezpečí dokud se Priamův syn Troilos nedožije dvaceti let. Navíc síly obou armád byly dosti vyrovnané,neboť na straně Tróje stálo mnoho spojenců, z nichž nejvýraznější úlohu hráli hlavně Lykijci, Mýsové, Kikoni, Dardani, Maioni, Frygové, Kárové, Pelasgové, Mýsové a Halisgóni. Trojští měli také velikou výhodu v městském opevnění. Když se pak přiblížil konec devátého roku, přestali Řekové pustošit okolí a soustředili své síly na trojské pláni pod městskými hradbami.

Desátý rok trojské války se začíná sporem o dceru Apollónova kněze Chrýsa, kterou unesl velitel Řeků, mykénský král Agamemnón. Apollón z hněvu seslal na achájský tábor mor. Po deset dnů sužovala choroba vojáky, než se Agamemnón rozhodl na jejich naléhání Chrýsovu dceru vrátit otci. Jako náhradu si však vyvolil Achilleovu milenku Bríseovnu, čímž v něm vyvolal velkou nevoli a nepřátelství. Achilleus tedy odmítl za Agamemnóna bojovat, a s ním i jeho Myrmidoni z Thesálie. Agamemnón pak prohlásil, že o Achilleovu pomoc nestojí, a vytáhl do boje bez něj.

Boj mezi oběma stranami byl celý protkán intrikami bohů a podle toho také probíhal. Ochránci řeckých vojsk byli například mořský Poseidón, Héra, Athéna nebo Achilleova matka bohyně Thetis, zatímco na straně trójské stál sám mocný Zeus, válečník Áres či stříbrnoluký Apollón.

Bohové vyvolali i první bitvu desátého roku. Zeus seslal k Agamemnónovi sen, v němž ho pobízel k útoku. Vůdce tedy uposlechl jeho rady a vehnal muže do nelítostného boje. Vojska se však zatím nestřetla, poněvadž Paris, spatřiv blížící se nebezpečí, se rozhodl utkat s Meneláem v souboji. Bylo tedy uzavřeno příměří a dva muži se pustili do boje na život a na smrt. Znovu však do boje zasáhla bohyně Afrodíta a prohrávajícího Parida zachránila. Jeden z trojských bojovníků pak porušil příměří a zranil Meneláa šípem. Strhla se tedy bitva, která však neměla vítěze, a tak se obě strany dohodly, že druhý den bude boj pozastaven, aby mohli řádně pohřbít své mrtvé.

V dalších bojových dnech se úspěchy střídaly. Jednou se podařilo Trójanům zatlačit Acháje až k hradbám tábořiště, přes které se však dále nedostali. Odtud pak byli dalším útokem Řeků vytlačeni zpět k městu. Pak byl však Agamemnón zraněn a morálka řeckého vojska značně poklesla. Trójané toho využili a postoupili až k táboru. Trojský vůdce Hektór, syn krále Priama, poručil pěší postup přes příkop a po delším obléhání se mu tak podařilo proniknout až k řeckým lodím. Avšak Patroklos, nejvěrnější Achilleův druh, zašel za Achilleem a požádal ho o povolení vytáhnout do bitvy v jeho zbroji. Když mu Achilleus dal svoje svolení, vyšel Patroklos s vojáky do boje. Vyděšení Trójané si mysleli, že proti nim stojí sám Achilleus, a otočili se rychle k útěku. Hektór však brzy poznal, že se za nádhernou Achilleovou zbrojí skrývá slabší Patroklos, a posléze ho v souboji zabil. Achilleus jeho smrt nesl těžce. Rozhodl se tedy Trójanům krutě pomstít. Bohové mu ukovali novou zbroj a hrdina vstoupil na bitevní pole. Sám pobil mnoho trojských, zahnal je k městu, kde se pak utkal s Hektórem v souboji muže proti muži. Souboj byl sice velmi vyrovnaný, avšak Achilleus byl poháněn vztekem a touhou pomstít přítele, takže Hektóra snadno porazil, jeho mrtvolu zneuctil a za vozem ji odtáhl do řeckého tábořiště. Achillea však čekala brzká smrt. Když se mu podařilo zatlačit Trójany až k městu, dospěl ke konci svojí nedlouhé, přesto slavné životní dráhy. Paridův šíp, řízený samotným Apollónem, jej zasáhl do jediného zranitelného místa na těle a Achilleus pak v mukách zemřel na bitevním poli.

První se vzpamatoval Odysseus a spolu s velkým Aiantem zachránil Achilleovo tělo z rukou Trójanů. Morálka achajské armády rychle upadala a bylo třeba rychle něco vymyslet. Na to byl Odysseus odborník a jeho plán na sebe nenechal dlouho čekat. Achájci postavili z trupů lodí dřevěného koně, ukryli do něj nejlepší válečníky (Odyssea, Achileova syna Neptolema, spartského krále Meneláa, argejského krále Dioméda, slavného kopiníka Aianta, lučištníka Filoktéta a kromě jiných konstruktéra koně Epeia), zbořili tábor a pod velením Agamemnóna odpluli směrem k Řecku. Ve skutečnosti se však celé loďstvo schovalo za ostrov Tenedos a čekalo na znamení.

Sotva Trójané spatřili Achájce odplouvat, vyběhli radostně k táboru. Za troskami uviděli velikého dřevěného koně. Shromáždili se kolem něj a radili se,co dělat. Převládlo mínění, že by jej měli dopravit jako kořist do města a postavit na hrad. Apolónův kněz Láokóon je varoval a doporučoval koně rozbít, než ho však stihly uposlechnout, zasáhla opět božská síla. Athéna (stranící achájcům) vyslala z moře dva hady, kteří se na Laokóona vrhli a i s jeho syny ho zahubili. Trójané si toto vysvětlili po svém a koně vtáhli do města. Jelikož neprošel hlavní branou, zbourali část hradeb a průlomem ho dopravili na hrad. Nadšeni vítězstvím uspořádali velikou oslavu a zmoženi jídlem a pitím ulehli na lůžka.

Když se v Tróje rozhostilo ticho, vylezli achajští bojovníci z koně a z hradeb dali znamení Agamemnónovi s loďstvem, kde je průlom v hradbách. Nastalo strašné vraždění. Rozespalí Trójané neměli sebemenší šanci. Zahynuli všichni trojští válečníci: král Priamos se všemi svými syny, zeti a vnoučaty. Zachránilo se jen několik mužů a žen, kteří uprchli s dardanským vůdcem Aianeiem na území dnešní Itálie, kde založili město, z něhož mnohem později vzešel Řím.

Trója byla vypálena, její lid zahuben nebo zajat v otroctví. Vítězové se podělili o kořist. Lodě obtěžkané zlatem, stříbrem, bronzem a otrokyněmi se vydaly k domovu. Jen málo hrdinů mělo však to štěstí a vrátili se domů bez nehod. Mnozí zahynuli bez slávy v mořských bouřích na pobřežních skalách, jiní hned po vstupu na rodnou půdu rukou zákeřného vraha, dalším pak určil osud dlouhá léta bloudit po neznámých mořích a dalekých zemích.

Hrdinové trojské války

Achilleus Odysseus Paris

Hektór

(2. pád Hektora, lat. Hector)

Nejstarší syn trojského krále Priama a jeho manželky Hekaby.

Vrchní velitel vojsk ve válce s Achajci.

Byl nejsilnějším a nejstatečnějším bojovníkem z celé trojské armády a stejně jako chrabrostí vynikal mohutnou postavou, tělesnou krásou a ušlechtilostí ducha.

Ve všem převyšoval svého protivníka, vrchního velitele achajských vojsk Agamemnona. Z Achajců ho předčil jedině hrdina Achilleus, avšak pouze silou.