Prométheus

2. pád Prométhea, lat. Prometheus

Syn Titána Íapeta a bohyně Themidy nebo Ókeanovny Klymeny.

Ačkoliv Titán, postavil se Prométheus na stranu Dia ve válce proti Kronovi, protože toužil po spravedlivějším uspořádání světa. Když Zeus po desetiletém zápasu s jeho pomocí zvítězil, nijak zvlášť se mu neodměnil. Prométheovi to ale nevadilo.

Odklonil se od něho teprve tehdy, když začal tvrdě a krutě upevňovat svou moc. Otevřeně se s ním však rozešel až později, když si Zeus usmyslil vyhubit bezmocné pokolení lidí. Prométheus mající lidi rád, odhodlal se je zachránit a to i za cenu, že tím přivolá na sebe hněv nejvyššího boha.

K záchraně lidí bylo však nutné, aby si lidé chtěli a dovedli pomoci sami. Prométheus jim tedy vdechl naději a dal do rukou moc. Ukradl z posvátného krbu na Olympu oheň a přinesl jim jej darem. Lidé poznali, že oheň je nejen hrozbou, ale i služebníkem, stali se nezávislými na rozmarech počasí, připravovali si vydatnější jídla, sílili tělesně i duševně. Naučil je také v ohni tavit kovy a vyrábět nástroje, naučil je řemeslům, naučil je počítat, psát a číst. Zkrotil pro ně divokého býka a dal mu jařmo , aby ho mohli využít k obdělávání polí. Zapřáhl do vozu koně a přiměl ho poslouchat člověka, postavil první loď. Nakonec seznámil lidi s léky a léčením nemocných a ukázal jim, jak žít šťastně, když už se narodili na svět.

Tím se stal Prométheus skutečným „stvořitelem člověka“, přinejmenším v tom smyslu, že ho vymanil z přírodního stavu a vychoval v rozumnou bytost. To bylo ovšem víc, než byl Zeus ochoten strpět. Za služby prokázané lidem odsoudil Prométhea ke krutému trestu. Přikázal svým služebnicím Síle a Moci , aby se ho zmocnily a odvedly na kraj světa. Tam ho pak musel bůh Héfaistos přikovat na vysokou skálu.

Prométheus byl přemožen, ne však poražen. Věděl, že Diova krutovláda nebude trvat věčně, a protože po matce zdědil věštecký dar, věděl také to, kdy a jak má Zeus padnout, i jak tomu může uniknout. Když se zpráva o tom dostala k Diovi, poslal za ním boha Herma, aby vše vyzvěděl. Prométheus však odmítl s Diem a jeho poslem jednat. Zeus v rozčilení uchopil blesk a srazil skálu s přikovaným Prométheem do hlubin Tartaru.

Zeus nesvrhl Prométhea do věčné tmy proto, aby ho zahubil a zbavil tak muk, ale aby zlomil jeho vzdor. Když se mu to nepodařilo, dal ho vynést znovu na světlo, aby ho vystavil novým utrpením.

Dlouhá léta musel pak viset Prométheus přikován ke skále na vrcholu Kavkazu. V létě trpěl žárem slunce, v zimě mu křehly údy mrazem. A každé ráno přilétal k němu z Diova rozkazu obrovský orel, aby mu zobákem vykloval kus jater, který mu přes noc vždy znovu narostl. Avšak ani tato muka Prométhea nezlomila.

Mezitím se však na světě mnohé změnilo. Zeus si svou moc upevnil, že už ji nemohlo nic ohrozit, a tak svou krutovládu zmírnil. Nic už ho neznepokojovalo než ono tajemství, které znal jedině Prométheus. Poslal tedy k němu znovu boha Herma a nabídl mu za jeho prozrazení milost. Prométheus ji ani tentokrát nepřijal. Zeus nato dovolil jeho příbuzným a přátelům, aby ho navštívili. Ti mu pak potvrdili, že nejvyšší bůh se už změnil, že jeho vláda není už tím, čím bývala, že bohové i lidé jsou s ní spokojeni. Byl tedy ochoten ji uznat, vždyť nemá smysl setrvávat ve vzdoru, když jeho důvody pominuly. Jediné však nechtěl: žádat a dostat milost.

Prométheus byl ochoten přijmout svobodu pouze z rukou lidí, pro které tolik trpěl. Jednoho dne pak opravdu pod jeho skálu přišel člověk: hrdina Héraklés. Orla, který přiletěl na svou hostinu, sestřelil šípem. Svým těžkým kyjem rozbil Prométheovy okovy a nakonec vyrval ze skály i hřeb, jímž byl Prométheus přibit. V tu chvíli se objevil Diův posel Hermés a slíbil Prométheovi, že Zeus mu ponechá svobodu, jestliže prozradí tajemství jeho záchrany. „Ať tedy Zeus nevstupuje do manželství s Thetídou, po které touží, protože její syn převýší otce. Ať ji provdá za smrtelného člověka, její syn pak neohrozí žádného z bohů!“

Prométheus tedy dosáhl svobody, pomocí člověka a smírem s Diem, aniž slevil ze své hrdosti a svých cílů. Jeho vítězství se dovršilo tím, že ho Zeus přijal mezi bohy na Olymp.

Aby se však splnila Diova nezrušitelná přísaha, že Prométheus bude navždy připoután ke skále, musel nosit na ruce prsten ze svých okovů, v němž byl zapuštěn kamínek z kavkazské skály. Na Prométheovu počest začali pak nosit prsteny s kamenem i lidé.