Perseus

2.pád Persea

Syn nejvyššího boha Dia a dcery krále Akrísia Danay

Byl jediným z hrdinů, který neměl žádný záporný rys, dokonce ani pro okrasu. Tím předčil např. i Hérakla, který se občas dal unést zlostí a často se pořádně napil, nebo Achillea, který kladl svůj osobní zájem nad zájmy celého vojska. Krásou se rovnal bohům, vynikal silou a obratností, byl bezpříkladně odvážný a hlavně vždy ve všem úspěšný, což je vlastnost, které si obvykle lidé cení nejvíc.

Narodil se za neobyčejných okolností. Jeho děd Akrisios, král v Argu, se kdysi dozvěděl věštbu, že zahyne rukou svého vnuka. Vybudoval tedy pro svou dceru Danau podzemní komnatu, zavřel ji a izoloval od styku s muži. Ale nejvyšší bůh Zeus nad Akrisiem vyzrál. Danaé se mu velice líbila, pronikl k ní skrze strop, a to v podobě zlatého deště. Po příslušné době se jí narodil syn, Perseus. S jeho božským původem se netajila, ale Akrisios se ho rozhodl zbavit. Zavřel Danau i Persea do dřevěné truhlice, osobně ji zatloukl a hodil do moře.

Vlny odnesly truhlici daleko na východ k ostrovu Serifu, kde ji vylovil rybář Diktys, bratr tamějšího krále Polydekta. Král je velmi přátelsky přijal, vždyť krásnou ženou, do které se zamiloval i nejvyšší bůh, žádný smrtelník zpravidla nepohrdne. Věnoval jim veškerou péči a pozornost, Danae dokonce větší, než se slušelo. Nakonec nechtěla s ním mít nic společného, a zejména ne syna, kterého si velice přál. Po letech marného svádění se ji tedy pokusil zmocnit násilím. V té době měl však Perseus už dost sil, aby mu to překazil.

Polydektés viděl, že má-li dosáhnout cíle, musí se Persea zbavit. Zapochyboval před ním o jeho božském původu a vyzval ho, aby jej dokázal nějakým nadlidským činem. Když s tím Perseus souhlasil, dal mu úkol: aby zabil ohavnou Gorgonu Medúsu a přinesl mu její hlavu.

To byl skutečně nadlidský úkol. Za prvé bylo známo, že při pohledu na Medúsu, okřídlenou obludu s dlouhými tesáky a zmijemi místo vlasů, každý zkamení. Za druhé nebylo známo, kde se tato Medúsa se svými dvěma sestrami nachází. Perseovi mohli pomoci jedině bohové, a protože měl odvahu (a navíc byl synem jejich vládce), také mu pomohli. Hermés mu dal čarovný meč, jehož rány se nikdy neminuly cíle, a bohyně Athéna mu darovala lesklý měděný štít, v němž se všechno odráželo jako v zrcadle. Takto vyzbrojený se vydal na cestu.

Prošel mnoha královstvími, poznal mnoho národů a překonal mnoho nástrah, jež kladou lidem do cesty lupiči i panovníci. Nakonec se dostal do pochmurné země, kde žily staré Graie , sestry Gorgon, které věděly, jak se k nim lze dostat. Byly tři a měly dohromady jen jedno oko a jeden zub, o něž se střídaly. Perseus vyčkal na okamžik, kdy si zrovna předávaly oko, takže ani jedna z nich neviděla. Vzal jim je a pod hrozbou, že jim je nevrátí, donutil Graie, aby mu prozradily cestu ke Gorgonám. Cesta vedla přes háj, v němž žily dobromyslné nymfy. Ty daly Perseovi tři užitečné dary: přilbu vládce podsvětí Háda, která činila člověka neviditelným, sandály s křídly, které umožnily člověku létat, a čarovnou brašnu, která se zvětšovala nebo zmenšovala podle potřeby. Perseus si obul sandály a s celou výzbrojí se vznesl na západ, kde ležel ostrov Gorgon.

Po dlouhém letu spatřil Perseus z veliké výšky Gorgony. Ležely na břiše a přikryté lesklými křídly spaly na břehu moře. Jedině Medúsa byla smrtelná. Nastavil lesklý štít a díval se do něj jako do zrcadla. Rozhodoval se, na kterou zaútočí. Objevil se bůh Hermés a pomohl mu ji určit.

Musel využít okamžiku, kdy Gorgony spaly. Hadi na Medúsině hlavě ucítili nepřítele a začali syčet. Perseus se však nelekl. Dřív než stačila Medúsa otevřít oči, jediným mávnutím jí usekl hlavu. Bleskurychle ji vložil do kouzelné brašny a vzlétl do výšky. Z Medúsina těla se nato vyvalil proud krve, z něhož se vynořil obr Chrýsaór a okřídlený kůň Pégasos. V tu chvíli však vzlétly za Perseem i obě nesmrtelné Gorgony, aby pomstily smrt své sestry. Perseus však využil neviditelné Hádovy přilby, zmizel za mořem a zamířil na východ k ostrovu Serifu.

Při mezipřistání v severozápadní Africe, se podstatně přičinil o její dnešní vzhled. Titán Atlás, který byl za vzpouru proti bohům odsouzen k věčnému podpírání nebeské klenby, byl nedůvěřivý k cizincům. Věštba říkala, že mu jednoho dne velice ublíží Diův syn. Když se mu Perseus jako Diův syn představil, Atlás ho nazval lhářem a vyhnal ho. Perseus se samozřejmě urážet nenechal. Vytáhl z brašny Medúsinu hlavu, Atlás na ni pohlédl a změnil se v kamennou horu. Takto zkamenělý leží široce roztažen mezi Marrákeší a Tunisem dodnes.

Po odpočinku si Perseus obul sandály a pokračoval v cestě. Brašnou mu prosákla krev z Medúsiny hlavy a ve chvíli, kdy její těžké kapky dopadly na zem, zrodili se z nich jedovatí hadi. Ti se časem tak rozmnožili, že zničili v celé zemi život, a změnili ji v písečnou poušť. Tak vznikla Sahara.

Při přeletu nad krajem tehdy známého světa, Etiopií, se Perseovi naskytl neuvěřitelný pohled. Na skále u moře byla přikována krásná dívka, princezna Andromeda, dcera krále Kéfea a jeho manželky Kassiopeie . Přikována tu je prý proto, aby svým životem vykoupila vlast od mořské obludy, kterou do země jejího otce poslal bůh Poseidon, protože její matka urazila svou vychloubačností mořské nymfy.

Když se z moře vynořila ohromná obluda, Perseus vytasil svůj čarovný meč a zvolal, že Andromedu zachrání, dostane-li ji za manželku. Rodiče i dívka souhlasili. Perseus se vznesl do výšky a vrhl se na obludu. Po těžkém boji ji smrtelně zranil, a když vylezla na břeh, aby v posledních křečích Andromedu rozsápala, třemi ranami meče ji dobil.

Po svatbě se vypravil Perseus s Andromedou na Serifos. Polydektés nechal obklíčit Diův chrám, do jehož azylu se Danaé ukryla. Místo Danay však z chrámu vyšel její syn Perseus. Když mu mladý hrdina oznámil, že Medúsu podle jeho příkazu zabil, propukl Polydektés ve smích a nazval ho chlastounem a lhářem. Perseus se nenechal pobízet a vytáhl z brašny důkaz, Medúsinu hlavu. Polydektés na ni pohlédl a proměnil se v kámen.

Poté se Perseus s Andromedou i s Danaou vrátil do Argu. Jeho děd Akrisios před ním z obavy ze staré věštby uprchl a tak se tam Perseus ujal vlády. Všechny dary vrátil bohům a Medúsinu hlavu věnoval bohyni Athéně, která si ji pak připevnila na náprsní pancíř.

V Argu vládl dlouho, šťastně a v míru. Když se Akrisios přesvědčil, že mu od Persea nebezpečí nehrozí, odhodlal se k návratu. Svému osudu však neušel. Při slavnostních sportovních hrách ho Perseus nešťastnou náhodou zasáhl diskem do hlavy. V žalu nad dědovou smrtí opustil Argos, postoupil ho svému příteli Megapentovi a v okolí Tírynsu vybudoval hrady Mídeu a Mykény.

Perseus a Andromeda se po smrti změnili z vůle bohů v jasná souhvězdí. Na zemi zanechali pak slavné potomky. Největším z nich byl jejich vnuk Héraklés.