Orfeus

2.pád Orfea, lat. Orpheus

Syn boha Apollóna a Můzy Kalliopy, největší pěvec a hudebník řeckých mýtů

Je typické pro antiku, že považovala Orfea za hrdinu. Tato pocta nepřísluší jen muži, který vynikl v boji, ale i vynikajícícmu umělci. Byl to umělec přímo zázračný: když zahrál na svou lyru a zazpíval píseň, zvířata krotla a přicházela k poslechu. V celé přírodě zavládl soulad a mír.

Orfeus proslul láskou ke své manželce Eurydice. Osud mu nepřál. Eurydika při trhání květů šlápla na jedovatého hada, a když k ní Orfeus na její výkřik přiběhl, našel ji už mrtvou. Nesmírný žal změněný v zoufalství ho ponoukl k činu, jakého se do těch dob nikdo neodvážil. Sestoupil do podsvětí vyžádat si svou manželku zpět. Svou hudbou obměkčil Charóna, aby ho převezl přes řeku Styx, a pokorně předstoupil před Háda a jeho manželku Persefonu. Zazpíval jim píseň o své lásce k Eurydice a požádal je, aby mu ji pro tuto lásku vrátili.

Píseň dojala celou podsvětní říši. Když Hádés viděl, že i jeho manželka se rozplakala, slíbil Orfeovu žádost splnit. Jedinou podmínkou bylo, že se nesmí ani jednou ohlédnout po Eurydice, která ho bude následovat, dokud oba nespatří opět světlo světa.

Orfeus s podmínkou nadšeně souhlasil a během celé cesty se ovládl. Těsně před říší živých však nevydržel. Ohlédl se, zda Eurydika nezabloudila nebo neklesla únavou. Spatřil však už jen její odcházející stín.

Marně se pokoušel dostat zpět do podsvětí. Tentokrát byl Cháron neúprosný a přes řeku zapomnění ho nepřevezl. Sedm dní a sedm nocí seděl pak bez jídla a pití na břehu podsvětní řeky. Naříkal, prosil a plakal. Všechno však bylo marné. Zlomen žalem se pak vrátil k břehům řeky Hebru v rodné Thrákii.

Se svou milovanou se setkal až za čtyři roky. Zahynul rukama thráckých žen, které ho označily za nepřítele lidského pokolení, protože se jim po Eurydičině smrti vyhýbal. V opilosti začaly po něm házet kamení, vrhly se na něj jak hejno dravých ptáků, roztrhaly ho a jeho hlavu a lyru hodily do vln Hebru. Příroda se zděsila nad tímto zločinem a zahalila se do smutku, dokonce skály plakaly a svými slzami rozvodnily řeky. A když se blíží výročí Orfeovy smrti, příroda vždy znovu truchlí. Nejvíc však pláčí Rhodopské skály a jejich slzy dodnes rozvodňují řeku Hebros.