Héraklés

2.pád Hérakla nebo Héraklea, lat. Hercules

Syn nejvyššího boha Dia a a tírynthské královny Alkmény.

Největší hrdina řeckých bájí.

S jeho jménem se setkáváme především při popisech mužů statné postavy a velké fyzické síly. Ale Héraklés nebyl jen hrouda svalstva. Byl to člověk se stejnými klady a zápory jako každý. Neváhal se však postavit osudu, bojoval nejen za sebe, ale i k prospěchu lidstva. Dokázal více než jiní, ale také více trpěl, právě proto byl hrdina. Na konci se mu však dostalo odměny, splnila se mu nejnesplnitelnější touha člověka, stal se nesmrtelným.

Héraklés to neměl lehké ihned od narození. Zeus předpověděl, že se narodí největší hrdina a vládce mužů. Héra však nehodlala dopustit, aby plod Diovi nevěry dosáhl nějakého zvláštního životního úspěchu. Zařídila tedy, aby se v předpovězenou noc narodil Héraklův bratranec Eurystheus, ačkoliv nebyl jeho čas a Alkménin porod pozdržela. Tak se stalo, že silný Héraklés, syn nejvyššího boha, musel sloužit slabému Eurystheovi, synovi smrtelníka. Smutný osud, jež snese jen hrdina.

Původně se Héraklés jmenoval Alkeidés. Héraklem ho nazvali až později, protože prý „ skrze Héru dosáhl slávy “. Héra se však o tuto slávu přičinila zcela proti své vůli, a to nástrahami, které mu kladla z pomsty za nevěru svého manžela a které Héraklés vytrvale překonával.

Hned do kolébky mu poslala dva hady, které však Héraklés zardousil. Vysloužil si tak respekt svého nevlastního otce a díky tomu se mu dostalo velmi důkladné a nadstandardní výchovy a vzdělání.

Jediné, v čem náš hrdina neuspěl, byla hudba. Hře na lyru ho učil Orfeův bratr Linos. Skončilo to tragédií. Pokáraný Héraklés, se neudržel a svého učitele vzal lyrou po hlavě tak nešťastně, že ho zabil. Po tomto incidentu byl Héraklés poslán daleko od paláce svého nevlastního otce, aby pásl dobytek.

Héraklových hrdinských skutků je skutečně mnoho, my zde připomeneme ty nejslavnější. Mezi nejznámější patří Dvanáct úkolů od mykénského krále Eurysthea. Samozřejmě se Héraklés k tomuto neupsal z nudy. To Héra na něj seslala šílenství a on při večeři zabil své tři děti a dvě děti svého bratra. Zdrcený Héraklés se vypravil do Delf, aby se skrze věštkyně dozvěděl od boha Apollóna, jak by se mohl ze svého činu odčinit. Byl poslán do Mykén ke králi Eurystheovi a dvanácti úkolům.

Prvním úkolem bylo zabít lva žijícího v blízkých horách. Byl dvakrát větší než je běžné a měl neprůstřelnou kůži. Héraklés ho zabil svým kyjem.

S hydrou , kterou měl zabít při druhém úkolu, to bylo složitější. Obludě s hadím tělem a devíti hlavami po useknutých hlavách vyrůstaly dvě nové. Héraklés si musel pomoci ohněm, když pahýl opálil, další hlavy se neobjevily. Poslední hlava byla nesmrtelná, musel jí zahrabat a zavalit kamenem, aby nemohla vylézt. Mrtvolu pro jistotu rozsekal na kousky. V její žluči si zakalil šípy; zranění po nich byla nezhojitelná.

Dalším úkolem bylo zbavit zemi stymfálských ptáků . Měli drápy a péra z tvrdé mědi, která schazovali na vše pod sebou. Héraklés jich většinu postřílel a zbytek uletěl za moře.

Chycení laně se zlatými parohy a měděnými kopýtky mu zabralo rok. Byla velmi plachá a rychlá. Po roce honitby se konečně dostal na dostřel, ranil ji a přinesl do Mykén. Živého přinesl i erymanthského kance, který pustošil okolí města Psófidy a svými obrovskými tesáky hubil dobytek i lidi.

Zcela jiný přístup vyžadovalo vyčištění Augeiásových chlévů. Jeho stádo bylo obrovské a v chlévech bylo tolik neřádu a špíny, že na ně dodnes přísloví nezapomněla. Byl to nadlidský úkol, Héraklés ho však zvládl za jediný den. Vyhnal dobytek na pastvu, vykopal příkop k blízkým řekám a vpustil z nich vodu do chléva. Voda všechnu nečistotu odnesla. Večer vodu zahradil a nahnal dobytek zpět.

Dalším úkolem bylo přivést z Kréty divokého býka , který utekl králi Mínoovi. Byl to nejsilnější býk stáda a byl určen k obětování Poseidonovi. Héraklés ho chytil a ochočil, takže na něm přeplaval moře a dojel na něm před Eurysthea.

Z Thrákie přivedl stádo lidožravých koní, které Eurysthes, stejně jako býka, nechal pustit na svobodu.

Také obrovské stádo dobytka, jež patřilo trojtělému obrovi Géryonovi , přivedl. Eurastheus je pak daroval Héraklově nepřítelkyni Héře.

Do země Amazonek se vypravil s několika svými přáteli pro pás královny Amazonek Hippolyty. Získal jej jako výkupné za velitelku Melanippu. Druhá zajatá velitelka, Antiopa , si vzala Héraklova přítele Thesea.

V jedenáctém úkolu se Héraklés vypravil do podsvětí. Měl Eurystheovi přivést tříhlavého psa Kerbera. Nikdo se dosud z podsvětí nevrátil, Héraklés však nezaváhal. Jeho odvaha zapůsobila na boha Herma a v cestě mu pomohl, stejně jako Athéna.

Kerberos se však bránil zuby nehty, šlehal ocasem a strašlivě vil až duše mrtvých lítali po podsvětí jako pominutí. Vzhledem k tomu, že Héraklés slíbil Hádovi, že Kerbera může odvést jen nepoužije-li zbraně, nezbylo mu nic jiného, něž s Kerberem zápasit. Sevřel ho takovou silou, že se Kerberos milerád vykoupil z jeho objetí slibem poslušnosti a následoval ho do Mykén.

Zbýval poslední úkol: přinést zlatá jablka ze zahrady Hesperoven. Nikdo nevěděl, kde se tyto zahrady nacházejí. Héraklés prošel všemi známými i neznámymi zeměmi, ale zahrady nenašel. Až nymfy daleko na severu mu poradily, že se vše dozví od mořského boha Nérea, ale pouze donutí-li ho k tomu.

To nebyl pro Hérakla problém. Nérea přepadl, spoutal a nepustil, dokud se nedozvěděl co potřeboval. Zahrady Hesperoven byly na dalekém západě, někde mezi dnešním Marokem a Francií. Po dlouhé cestě plné překážek, bojů a samozřejmě Héraklových vítězství doputoval až k otci Hesperoven, Titánu jménem Atlás, který za trest držel na ramenou nebeskou klenbu. Héraklés mu vše vysvětlil a on se nabídl, že jablka sám přinese, když mu Héraklés zatím klenbu podrží. Stalo se, když však Atlás jablka přinesl, chtěl je sám odnést až do Mykén.

Héraklés jeho lest prohlédl, svolil sice, ale požádal ho, aby mu nebe podržel, že si udělá podložku. Atlás souhlasil, Héraklés vzal jablka a se zdvořilým poděkováním se odporoučel a zastavil se až v Mykénách. Eurystheus nevěřil vlastním očím a ze samého překvapení mu jablka vrátil. Héraklés je pak obětoval bohyni Athéně a ta je pak vrátila Hesperovnám. Tím byl splněn poslední úkol a Héraklés byl svobodný.

Jeho další život však nebyl jednoduchý, kdykoli byl šťastný, Héra mu to nějakým způsobem překazila a tím ho donutila, aby pokračoval ve svých dobrodružstvích.

Bylo jich opravdu mnoho a málokdo zažil tolik utrpení. Bylo mu však odměnou, že na pohřební hranici, na kterou sám dobrovolně ulehl, pro něj přiletěla bohyně Athéna spolu s poslem bohů Hermem a ve zlatém voze ho odvezla na nebe.

Celý Olymp uvítal největšího hrdinu, dokonce i Héra mu odpustila a dala mu za ženu svoji dceru Hébé, bohyni věčného mládí.

Zeus ho posadil ke stolu bohů, pohostil ho nektarem a ambrózií a odměnou za jeho hrdinské činy a náhradou za jeho utrpení ho prohlásil nesmrtelným.