Athéna

2. pád Athény, řecky též Athéné, lat. Minerva

Dcera nejvyššího boha Dia, bohyně moudrosti a vítězně vedené války, ochránkyně práva, spravedlnosti a umění.

O jejím narození známe několik pověstí, nejznámější je ovšem její zrození přímo z Diovi hlavy. Zeus snědl bohyni rozumu Métidu z obavy před věštbou. Pravděpodobně z návalu pozřené moudrosti však Dia rozbolela hlava. Bolela ho tak, že od bolesti mu pomohl až Héfaistos rozpoltiv mu hlavu sekyrou. Ze škvíry v Nejvyššího hlavě pak přišla na svět Pallas Athéna, panna v plné zbroji.

Její zrození tedy předznamenalo její schopnosti a tedy i poslání, kterých se na Olympu zhostila. Athéna byla Diovou zosobněnou moudrostí a silou. Byla jeho nejoblíbenější dcerou, jeho důvěrnicí a rádkyní. Nikdy jí neodepřel nic z jejích přání. Athéna, vědoma si této přízně, zdržovala se v Diově blízkosti, nikdy netoužila po jiném bohu nebo muži, a ačkoliv krásná a vznešená, nikdy se neprovdala a zůstala pannou.

Svého postavení uměla velmi dobře využít a záhy se stala jednou z nejmocnějších a nejuctívanějších bohyní. Byla především bohyní války, ochránkyní před nepřáteli. Narozdíl od boha války Area nikdy nepodléhala vášním a krvelačnosti, jejími nástroji byla vždy strategie a taktika, které popravdě vedly spíše k vítězství než Areova zuřivost.

Jako ochránkyně Řeků a především Athéňanů, držela svou ruku nad jejich hlavami nejen ve válce ale i v míru. Měla patronát nad sněmy, právem, ochraňovala děti, nemocné. Konkrétní pomoci se také nevyhýbala, Athéňanům darovala olivu.

Jako bohyně řemesel a umění naučila ženy příst a tkát, muže naučila kovářství zlatnictví a barvířství, pomáhala stavitelům chrámu a lodí. Sama vynalezla pluh, hrábě, jho, loď i válečný vůz, také hliněný hrnec, trubku a flétnu.

Její přímé pomoci a podpory se dočkala většina jejích oblíbenců: Perseus, Odysseus, Telemachos, Orestes atd.