Historie města České Budějovice

Území, na němž dnes leží České Budějovice, bylo osidlováno už v době kamenné a v 6. století našeho letopočtu se zde usazovaly slovanské kmeny (více viz. kompletní historie ČR).

Na počátku 13. století vládl v Čechách Přemysl Otakar II. a v té době byl nejvyšším dvorským sudím Budivoj ze Železnice. Právě jemu král daroval část země severně od soutoku Vltavy a Malše, kde vyrostla osada pojmenovaná po svém zakladateli – Budivojovice.

O pár desítek let později se Budivojův syn, Čéč z Budivojovic, přesunul – pravděpodobně na přání krále – na hrad Velešín, a nedaleko Budivojovic se začalo rodit nové královské město. Na jeho vyměřování a stavbu dohlížel zvíkovský purkrabí Hirzo, který se králi osvědčil už při stavbě královského hradu v Písku.

Za datum založení města je považován 10. březen roku 1265, den, kdy byl řádu dominikánů předán pozemek, na němž měli vystavět nový klášter. Jeho stavba trvala až do 14. století a jako jeho součást zde vyrostl také kostel Obětování Panny Marie.

V roce 1277 zaútočili na město Vítkovci, protože vlastnili velkou část jižních Čech a královské město bylo konkurencí. Dobýt se jim ho ale nepodařilo a tak alespoň vypálili Staré Město (původní Budivojovice). V srpnu 1278 Budějovice napadl Záviš z Falkenštejna – tentokrát patřilo vítězství Vítkovcům a město bylo vypleněno. Budějovičtí pak vybudovali pevné hradby, které byly cele dokončeny na přelomu 13. a 14. století a odolaly mnohým obléhajícím vojskům. Jejich součástí byly také hradební věže, z nichž se do dnešních dnů zachovaly jen Rabštejnská věž a Železná panna neboli Špilhajbl.

Zástupcem panovníka ve městě byl rychtář a tento úřad zastával od roku 1296 Václav Klaric, královský mincmistr italského původu, jehož rodina přesídlila do jižních Čech z Kutné Hory. Klaricové si tento úřad podrželi až do 15. století

Počet obyvatel Českých Budějovic ve 14. století se odhaduje na cca 4000 lidí.

V polovině století se nejvyšší pravomoci přemístily z rukou rychtáře na voleného purkmistra a dvanáctičlennou městskou radu.

Město několikrát navštívil sám Karel IV. Na svou první návštěvu v roce 1351 přijížděl po těžké nemoci, při níž mu na čas ochrnuly všechny končetiny, a po cestě do Budějovic se prý jeho stav zlepšil – proto se jim odvděčil různými privilegii. Obchodníci z Rakouska museli v Budějovicích vyložit zboží k prodeji, bylo zakázáno provozovat řemesla a vařit pivo v okruhu jedné míle okolo města a po zákazu dovozu vín z ciziny byla Budějovicím dovolena výjimka, takže mohly bohatnout ze zahraničního obchodu s vínem.

15. století

V době husitských válek převažovali v Budějovicích příznivci katolictví, město tedy zůstalo věrné panovníkovi. Jan Žižka si netroufl na budějovické opevnění, ale jeho vojsko několikrát vyplenilo okolí a také tu řádili lapkové.

Roku 1422 složily Budějovice přísahu věrnosti Albrechtu Habsburskému, budoucímu zeti krále Zikmunda, kterému je král dal jako zástavu.

V zájmu klidného rozkvětu obchodu se Budějovice snažily zachovat neutralitu, přesto ale uvnitř vznikaly spory o náboženství. Kvůli nim byl roku 1467 zavražděn purkmistr Ondřej Puklice, který se, ač katolík, rozhodl zůstat věrný zvolenému husitskému panovníkovi Jiřímu z Poděbrad, přestože ten byl papežem Pavlem II. prohlášen za sesazeného.

16. století

V 16. století se velkou konkurencí města v obchodu a podnikání stala šlechta, hlavně Rožmberkové. Nezůstalo ale pozadu – došlo zde k rozvoji rybnikářství a vaření piva, dál kvetl obchod se solí. V letech 1547-1552 se začalo zboží dopravovat po Vltavě.

Ve 40. letech město bohatlo těžbou stříbra v okolí pozdějšího Rudolfova. Díky těmto příjmům mohlo dál rozšiřovat své pozemky, postavit renesanční radnici, masné krámy a také dominantu svého centra, která se nad ním tyčí dodnes – dvaasedmdesátimetrovou Černou věž budovanou od roku 1550 do roku 1577.

Roku 1526 při volbě nového českého krále Budějovice podporovaly Ferdinanda Habsburského, hlavně pro jeho katolické vyznání. O jednadvacet let později během prvního protihabsburského odboje zůstaly taktéž věrny panovníkovi. Přesto dal Rudolf II. před vděčností přednost touze po zisku a v roce 1585 povýšil hornickou osadu u Budějovic na svobodné horní město nazvané Rudolfov.

Od roku 1569 fungovala v Budějovicích mincovna, která razila mince až do roku 1611.

17. století

Roku 1611 byly Budějovice obsazeny pasovským vojskem, v roce 1618 během stavovského povstání pak obleženy vojskem stavovským až do roku 1619. Zůstaly ale věrné císaři a za to se jim dostalo dalších privilegií.

Třicetiletá válka měla dopad především na dálkový obchod města, boje se ho přímo nedotkly. Několikrát se zde ukrývali vysocí zemští úředníci a po dvě období – v letech 1631-1633 a pak 1634-1635 – byly také v chrámu sv. Mikuláše uschovány korunovační klenoty.

V červenci 1641 vypukl velký požár, který zničil víc než polovinu domů i pozdně gotický chrám sv. Mikuláše, jenž byl vzápětí v barokním stylu obnoven.

18. století

18. století probíhalo ve znamení baroka – přestavovaly se domy, radnice atd. V běžném životě vzrostl vliv náboženství, působily zde řády dominikánů a kapucínů, od roku 1762 také piaristů, kteří se věnovali vzdělávání mládeže. Začaly se konat časté poutě, na dnešní Dobré Vodě byl postaven nový kostel (Panny Marie Bolestné).

Ve městě působil sochař Josef Dietrich, autor Samsonovy kašny či soch na radnici a u kláštera.

Během válek o rakouské dědictví, které vedla Marie Terezie s pruským králem Fridrichem II., byly Budějovice dvakrát obsazeny – na podzim 1741 bavorským vojskem a za 2. slezské války, v září 1744, zase Prusy.

V roce 1751 se staly centrem nového Budějovického kraje, toto území bylo do té doby součástí kraje Bechyňského. Prvním krajským hejtmanem byl Václav Vojtěch Karvinský z Karviné.

V 60. letech založili piaristé latinské gymnázium. Tou dobou také začalo fungovat budějovické městské divadlo – hostovaly v něm různé kočovné herecké společnosti.

Roku 1785 bylo založeno českobudějovické biskupství s prvním biskupem Jenem Prokopem Schaaffgotschem, jenž o dvacet let později založil kněžský seminář a filozofický ústav.

19. století

Díky průmyslové revoluci se vývoj rozběhl novým směrem.

V letech 1825-1832 vybudoval František Antonín Gerstner koněspřežnou dráhu z Budějovic do Lince, která byla první železnicí v Evropě. Díky ní se mohlo zboží dopravovat mnohem rychleji, zvlášť když na ni navazovala vltavská plavba řízená Vojtěchem Lannou.

V roce 1832 postihla město epidemie cholery, které podlehly stovky lidí.

Hlavně od 40. let vznikaly velké podniky jako Hardtmuthova tužkárna, sirkárna či cukrovar, a s nimi přicházela pracovní místa a tedy i množství nových obyvatel. Zatímco na konci 18. století žilo ve městě asi 5600 lidí, na konci 19. století jich bylo už přes 39000.

Roku 1848 začaly vycházet první noviny, ale přežily jen krátce. Rozvoj kulturního a společenského života byl umožněn až v 60. letech po pádu absolutismu. Vše ve městě existovalo 2x, v české a německé podobě. Například německý měšťanský pivovar, dnes Samson, musel být omezen vznikem českého akciového pivovaru – dnešního Budvaru.

Budějovice měly mnoho škol a také kasárna.

Obchodovalo se především s Rakouskem. Konec koněspřežky, který přišel po postavení železniční trati do Prahy, Plzně a Vídně, se Budějovice staly důležitým železničním uzlem.

20. století

Po převratu v roce 1918 se obchod musel obrátit z Rakouska do českého vnitrozemí. V roce 1909 začala ulicemi města jezdit tramvaj, roku 1911 vyjel první autobus na lince do Třeboně. Německé obyvatelstvo se v období mezi první a druhou světovou válkou stalo menšinou.

Na přelomu 20. a 30. let proběhla regulace Vltavy a Malše a Sokolský ostrov mezi nimi se změnil ve sportoviště.

Druhá světová válka zanechala na Budějovicích stopy teprve v březnu 1945 při náletu spojenců na nádraží.

V roce 1948 zde byla založena vysoká pedagogická škola, o rok později vznikl Českobudějovický kraj. Po roce 1951 rostla nová sídliště a k městu byly připojovány okolní obce.

Ve druhé polovině 20.století vzrostl počet obyvatel na necelých 100 000. V roce 1991 vznikla Jihočeská univerzita a od roku 2000 sídlí v Českých Budějovicích obnovený krajský úřad spravující Jihočeský kraj.


Zdroje:

  • Bauer, Jan. Tajemná města. České Budějovice. Regia: Praha 2003. 1. vyd. ISBN 80-86367-32-0
  • Průvodce městem a jeho okolím. Freytag&berndt: Praha 2005. 1. vyd. ISBN 80-7316-182-6