Státní rozpočet a fiskální politika státu

Rozpočtová soustava ČR zahrnuje:

  1. státní rozpočet ČR
  2. rozpočty krajů
  3. rozpočty měst a obcí
  4. státní účelové fondy
  5. rozpočty zdravotních pojišťoven
  6. rozpočty příspěvkových organizací, municipálních organizací apod.

Státní účelové fondy

Státní (účelové) fondy (SF) poskytují dotace různým subjektům na netržních principech. Jejich hospodaření je schvalováno se státním rozpočtem a kontrolováno parlamentem. Důvodem existence státních fondů je, aby určité druhy příjmů byly použitelné jen na určitý druh výdajů a nemohly být použity k jiným účelům.

Vybrané státní fondy:

  • Státní zemědělský intervenční fond – instituce, která se zabývá výhradně organizací trhu se zemědělskými a potravinářskými výrobky formou zásahů do agrárního trhu za účelem jeho stabilizace a udržování výrobního potenciálu zemědělství ČR (tj. intervenční nákupy, produkční kvóty apod.)
  • Státní fond životního prostředí – určen na podporu ochrany a zlepšování životního prostředí a uskutečňování ekologické politiky ČR
  • Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie – poskytuje prostředky na tvorbu čs. filmu, distribuci a propagaci čs. kinematografie
  • Státní fond dopravní infrastruktury – příjmy používá na rozvoj, výstavbu, údržbu a modernizaci silnic a dálnic, železnic

Příjmy státních fondů nejsou dotovány pouze státním rozpočtem. Například do státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie jdou peníze z prodaných lístků v kinech, do státního fondu dopravní infrastruktury z vybraného mýtného apod.

Státní rozpočet

K plnění svých funkcí potřebuje stát peníze. Dopředu musí plánovat, kolik v následujícím roce peněz potřebuje (výdajová stránka státního rozpočtu) a kolik jich získá (příjmová stránka). Porovnáním těchto dvou stran pak státní rozpočet může plánovat jako vyrovnaný (příjmy = výdaje), přebytkový (příjmy > výdaje) nebo schodkový (příjmy < výdaje).

Přebytkový rozpočet – vytváří rezervu státu na dobu nepříznivého ekonomického vývoje (hospodářské krize, recese), na druhou stranu stát , který neutratí veškeré své příjmy, nevytváří nové pracovní příležitosti, nedává zakázky soukromým firmám a tak nepodporuje rozvoj ekonomiky. Přebytkový rozpočet bývá výsledkem restriktivní fiskální politiky.

Schodkový rozpočet (vzniká deficit státního rozpočtu) – sice podporuje rozvoj ekonomiky, ale tzv. „na dluh“. Vydané peníze převyšující příjmy bude muset stát ušetřit v příštích letech. Schodkový rozpočet bývá výsledkem expanzivní fiskální politiky.

Schodkový rozpočet se kryje např. emisí státních dluhopisů, úvěry ze zahraničí, zvyšováním daní nebo emisí nových peněz, kde ale hrozí riziko inflace.

Funkce státního rozpočtu:

  • alokační funkce – stát prostřednictvím rozpočtu alokuje (umisťuje) zdroje do produkce různých veřejných statků. Zdrojem krytí výdajů na tyto činnosti jsou daně.
  • redistribuční funkce – znamená přerozdělování části HDP. Cílem je zmírnit důchodové a sociální nerovnosti ve společnosti. Státní rozpočet soustřeďuje výnosy z daní od svých daňových poplatníků a ostatní příjmy a následně je formou svých výdajových programů rozděluje mezi ty skupiny obyvatelstva, které je nejvíc potřebují.
  • stabilizační funkce – vláda využívá státní rozpočet jako nástroj fiskální politiky k ovlivňování nezaměstnanosti a agregátní poptávky (stát jím ovlivňuje množství peněz v ekonomice).

Základní položky příjmů a výdajů státního rozpočtu

Příjmy státního rozpočtu

  • výnosy daní
  • pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti
  • výnosy cel
  • příjmy z činnosti organizačních složek státu a odvody příspěvkových organizací
  • odvod zbývajícího zisku ČNB
  • správní a soudní poplatky
  • příjmy z prodeje a pronájmu majetku ČR
  • výnosy vyplývající z majetkových účastní státu
  • výnosy z cenných papírů, jejichž nákup byl realizován z prostředků státního rozpočtu
  • příjmy z rozpočtu EU
  • pokuty a další příjmy.

Výdaje státního rozpočtu

Největší část výdajů tvoří výdaje neinvestiční (cca 78 %), dále investiční (cca 10 %) a dotace do místních rozpočtů.

Podle rozpočtových pravidel se ze státního rozpočtu hradí zejména:

  • výdaje na činnost organizačních složek státu a příspěvky příspěvkovým organizacím
  • výdaje na dávky důchodového pojištění, dávky nemocenského pojištění, dávky státní sociální podpory, dávky sociální péče, výdaje na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání a na aktivní politiku zaměstnanosti
  • úhrada závazků ze státní záruk
  • dotace občanským sdružením a politickým stranám
  • dotace právnickým osobám, které jsou založeny nebo zřízeny k poskytování zdravotních, kulturních, vzdělávacích a sociálních služeb
  • dotace státním fondům
  • peněžité vklady státu do akciových společností
  • nákup cenných papírů
  • odvody do rozpočtu EU
  • výdaje související s dluhovou službou.

Rozpočtový proces státního rozpočtu ČR

Etapy rozpočtového procesu jsou následující:

  1. sestavení návrhu
  2. schvalování
  3. plnění
  4. kontrola

Rozpočtový proces vychází z následujících zásad:

  • každoroční sestavování a schvalování
  • reálnost a pravdivost
  • úplnost a jednotnost
  • dlouhodobá vyrovnanost
  • publicita

Rozpočtové období v ČR je kalendářní rok.

Legislativní průběh

  1. Sestavování návrhu státního rozpočtu - Návrh zákona o SR vypracovává Ministerstvo financí, projedná ho vláda a odesílá návrh Poslanecké sněmovně (nejpozději do konce září). Kvalita rozpočtu závisí na kvalitě odhadu výnosu daní a výdajů rozpočtu (tj. odhadu potřeb).
  2. Schvalování rozpočtu - Poslanecká sněmovna projednává návrh rozpočtu na veřejné schůzi. Schvalování probíhá ve třech čteních
    • první čtení - Sněmovna projedná základní údaje rozpočtu (výše příjmů a výdajů, saldo rozpočtu a jeho vypořádání, celkový vztah rozpočtu k rozpočtům vyšších územně samosprávných celků a obcí). Schválené základní údaje nelze při dalších čteních měnit. Poslanci mohou doporučit vládě změny se lhůtou 20 – 30 dnů. V případě neschválení návrhu před začátkem nového rozpočtového období může dojít k rozpočtovému provizoriu.
    • druhé čtení - Je nejdůležitější pro jednotlivé poslance, aby se pokusili získat část veřejných výdajů pro své zájmové skupiny. Probíhá podrobná rozprava a podávání pozměňovacích návrhů. Ty jsou shromážděny, vytisknuty a zaslány všem poslancům.
    • třetí čtení - Může následovat nejdříve 48 hodin po druhém čtení. Již není možno vznášet zásadní návrhy. Hlasuje se o návrzích z druhého čtení. O přijetí návrhu rozhoduje prostá většina hlasů poslanců.

Prezident má právo přijatý zákon o státním rozpočtu vrátit do 15 dnů. V tomto případě hlasuje sněmovna ještě jednou a rozhoduje většina všech zvolených poslanců. Zákon nabývá účinnosti vyhlášením ve Sbírce zákonů.

Rozpočtové provizorium

Rozpočtové provizorium je dočasným systémem hospodaření s rozpočtovými prostředky v případě, že do začátku rozpočtového roku (1. ledna) zákon o státním rozpočtu není schválen. V tomto případě se až do vyhlášení zákona o státním rozpočtu řídí rozpočtové hospodaření v době od prvního dne rozpočtového roku do nabytí účinnosti zákona o státním rozpočtu na tento rozpočtový rok objemem příjmů a výdajů státního rozpočtu schváleného pro předchozí rozpočtový rok.

Fiskální politika státu

Fiskální politika znamená působení na ekonomiku pomocí změn příjmů a výdajů státního rozpočtu. Tento nástroj má tedy v rukou vláda (musí však mít souhlas parlamentu). Účinnost fiskální politiky závisí na tom, zda stát dokáže nalézt správnou míru mezi výší příjmů a výdajů rozpočtu.

Zvýšení a snížení státních výdajů

Jestliže stát zvýší výdaje na nákupy výrobků a služeb, zejména tím, že více nakupuje a zadává státní zakázky, přímo se zvýší poptávka. Prostředky, které podniky získají prodejem svých produktů státu a ze státních zakázek, mohou použít na investice, a tím se dále podporuje růst HDP. Zároveň se mohou zvýšit příjmy zaměstnanců těchto podniků, čímž roste koupěschopnost, tím poptávka, a to znovu působí na zvýšení HDP.

Výdaje mohou být i cíleně směřovány do některých oblastí, kterým tak stát chce pomoci (doprava, bydlení atd.)

Snížení výdajů státu je vynucováno především deficitem státního rozpočtu a růstem státního či veřejného dluhu.

Snížení a zvýšení daní

Změna výše daní nepůsobí přímo na poptávku. Místo toho mění výši prostředků, které mají obyvatelstvo a podniky k dispozici.

Snížení daní pro obyvatelstvo znamená větší koupěschopnost, což vede ke zvýšení poptávky. Vyšší poptávka znamená vyšší ceny, což vyvolává zvýšení výroby a tedy HDP.

Snížení daní pro podniky znamená, že podnikům zbývá více prostředků na investice, menší zdanění stimuluje k větší výrobě a ziskům.

Zvýšení daní je motivováno snahou dosáhnout dostatečného výběru daní, a tak řešit deficit státního rozpočtu. Se zvyšující se mírou zdanění však rostou daňové příjmy stále pomaleji. Vysoké daně totiž brzdí aktivitu podnikatelů, působí na zvětšování šedé ekonomiky a vyvolávají snahy o daňové úniky.