Národní hospodářství

Národní hospodářství je složitý celek, v němž se uskutečňují různorodé ekonomické činnosti.

Národní hospodářství se dělí na 4 sektory, jejich podíl z celku je pak ukazatelem ekonomické úrovně.

Sektory národního hospodářství (základní rozdělení)

  1. Primární sektor (prvovýroba) – zahrnuje taková hospodářská odvětví, která získávají suroviny i jiné produkty z přírody – tj. např. zemědělství a myslivost, lesnictví a chov ryb, těžba nerostných surovin atd. S růstem ekonomické úrovně klesá podíl primárního sektoru na celkové produkci i na celkovém počtu pracovníků.
  2. Sekundární sektor (druhovýroba) – zahrnuje taková hospodářská odvětví, která již zpracovávají produkty prvovýroby – tj. např. průmysl kožedělný, potravinářský, chemický, stavebnictví. S růstem ekonomické úrovně se podíl sekundárního sektoru na celkové produkci i na celkovém počtu pracovníků zvětšuje.
  3. Terciární sektor – zahrnuje oblast služeb pro obyvatelstvo, např. dopravu, spoje, obchod, peněžnictví a pojišťovnictví, školství, zdravotnictví, cestovní ruch, kulturu. S růstem ekonomické úrovně neustále roste podíl tohoto sektoru, zejména spotřebitelských služeb všeho druhu.
  4. Kvartální sektor – zahrnuje vědu a výzkum. Čím vyspělejší stát, tím větší rozsah vědeckých a výzkumných činností si může dovolit.

Odvětví národního hospodářství

  1. Zemědělství - všechny podnikatelské subjekty prvovýroby, jichž činností je rostlinná výroba, živočišná výroba a služby pro zemědělství. Základním kapitálovým statkem je půda, která se člení na půdu zemědělskou (orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady a trvalé travní porosty) a nezemědělskou (lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné a ostatní plochy).
  2. Lesnictví - do odvětví lesnictví se patří všechny subjekty, jejichž činnost tvoří především zakládání lesa, obnova a ochrana lesa, těžba dřeva a chov a ochrana lesní zvěře v souvislosti s lesním provozem. Zakládání, obnovu a ochranu lesa souhrnně nazýváme pěstební činnost. Lesy jako takové můžeme ještě rozdělit na lesy ochranné (před větrem, erozí, povodněmi apod.), lesy zvláštního určení (slouží k jiným účelům než k těžbě dřeva, např. lesy národních parků a přírodních rezervací, lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů apod.) a lesy hospodářské, které slouží převážně k těžbě dřeva.
  3. Průmysl a energetika - dělí se dále na oblasti:
    1. Těžba nerostných surovin
    2. Zpracovatelský průmysl
    3. Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody
  4. Stavebnictví do tohoto odvětví patří všechny podnikatelské subjekty zabývající se výstavbou, přestavbou, rozšířením, obnovou, opravami a údržbou stálých i dočasných budov a staveb. Podle směrů výstavby rozlišujeme následující druhy stavebních prací:
    1. bytové budovy (bytové domy určené k bydlení)
    2. nebytové budovy nevýrobní (budovy léčebné, školské, administrativní pro všechny druhy podniků včetně výrobních)
    3. nebytové budovy výrobní (všechny výrobní budovy)
    4. inženýrské stavby (dálnice, silnice, rozvody energie, plynu, veřejné osvětlení apod.)
    5. vodohospodářské stavby (přehrady, zavodňovací stavby apod.)
  5. Doprava - do tohoto odvětví se zařazují ekonomické subjekty, které obstarávají přemísťování nákladů a osob v oborech: železniční doprava, silniční doprava, potrubní doprava, vnitrozemská vodní doprava a letecká doprava
  6. Spoje - do odvětví spojů se zařazují právní subjekty a jejich výkonné jednotky působící v oblasti poštovní a kurýrní činnosti a v oblasti telekomunikací.
  7. Školství

Hrubý domácí produkt (HDP)

Ukazatelem výkonnosti národního hospodářství je mimo jiné Hrubý domácí produkt (HDP), který je zároveň národohospodářskou veličinou měřící ekonomickou vyspělost státu.

Vypočítat HDP lze třemi metodami (produktovou, důchodovou a spotřební), přičemž se nejčastěji používá poslední jmenovaná, tedy spotřební, neboli výdajová metoda.

HDP vypočítaný výdajovou metodou lze chápat jako hodnotu zboží a služeb domácího původu (vytvořených na území našeho státu) určených ke konečnému užití. Toto užití má formy: konečná spotřeba domácností (individuální spotřeba), konečná spotřeba vlády a nestátních neziskových organizací (kolektivní spotřeba), hrubá tvorba fixního kapitálu, změna stavu zásob (přírůstek a úbytek produkčních jednotek) a čistý vývoz (rozdíl mezi vývozem a dovozem).

Vzorec tedy vypadá takto:

HDP = konečná spotřeba domácností + konečná spotřeba vlády a nestátních neziskových organizací + hrubá tvorba fixního kapitálu + přírůstek zásob - úbytek zásob + vývoz - dovoz

Makroekonomickou stabilitu státu definuje HDP, inflace, nezaměstnanost a platební bilance.