Doprava v České republice

Vodní doprava, silniční doprava, železnice a městská hromadná doprava. Historie dopravy v České republice.

Historie vodní dopravy

Nejstarší zprávy o dopravě na území dnešní České republiky jsou o plavbě na Labi a Vltavě, kdy se v 6. a 7. století používala pro obchod se solí1). Z 10. století pochází zmínka o přístavech v Ústí nad Labem, Litoměřicích a Mělníku. Na zlepšení plavebních podmínek na Labi a Vltavě má zásluhu Karel IV., který ustanovil zvláštní úřad pro dozor na říční plavbu lodí a vorů. V této době byly odstraněny velké balvany a skály překážející plavbě. Zároveň bylo nařízeno, že stavby přehrazující vodní tok musí být opatřeny propustmi.

V následující době docházelo k dalšímu rozvoji vnitrozemské vodní dopravy. Ve starověku se uplatňoval princip svobody plavby vycházející z římského práva, ve středověku byla tato svoboda omezována feudálním zřízením, které znesnadňovalo dopravu různými poplatky a cly. Postupně s narůstajícím obchodem se ale zase začal prosazovat zájem o volnějším pohybu zboží.

Zásada, že na řekách protékajících více státy musí být na základě mezinárodní spolupráce stanoven určitý režim, byla výsledkem až mírové smlouvy Vestfálské smlouvy z roku 1648, kterou byla ukončena třicetiletá válka.

Počátek 18. století byl pro vnitrozemskou vodní dopravu významným obdobím. Byla ustavena zvláštní plavební komise, která provedla rozsáhlé práce na Vltavě a Labi, vydávala plavební předpisy a zavedla první říční policii. Pro plavbu se upravoval i vodní tok Moravy, tam ale plavba nedosáhla takového rozkvětu.

Schwarzenberský kanál

Habsburští panovníci se od 16. století snažili zdokonalit plavbu na Vltavě a Labi, aby mohli levněji přepravovat sůl do vnitrozemí Čech. Do této doby patří i propojení vodních toků Vltavy a Dunaje - Schwarzenberský kanál, jehož stavbu zahájil v roce 1788 Josef Rosenauer, lesní inženýr ve službách knížete Schwarzenberka. Kanál o délce 30,7 km byl hotov v roce 1793 a sloužil pro plavení dřeva ze Šumavy do rakouského Lince. Později byl kanál prodloužen až na délku 45 km a byl na něm vybudován plavební tunel o délce 419 metrů, výšce 2,8 metru a šířce 2,6 metru.

Další data z historie vodní dopravy

  • 1815 - Vídeňský kongres, jehož závěrečný akt vyhlásil mimo jiné svobodu plavby pro obchodní lodě na mezinárodních řekách.
  • 1821 - v Drážďanech vyhlášena první Labská plavební akta, která zabezpečovala z hlediska obchodu svobodu plavby na splavném Labi až k moři.
  • 1586 - Pařížskou mírovou smlouvou byl zmezinárodněn Dunaj.
  • 1817 - Josef Božek předvedl na Vltavě u Císařského ostrova člun poháněný parním strojem
  • 1822 - 1. května - V Praze založena Pražská plachetní plavební společnost
  • 1863 - Zavedeno jednotné labské clo
  • 1885 - Založeno Stálé mezinárodní sdružení plavebních kongresů se sídlem v Bruselu.

Historie pozemní / silniční dopravy

Historicky se rozvíjela především pozemní doprava. Z období okolo roku 805 pocházejí první určitější zprávy o pozemních dopravních cestách. Šlo o velmi málo upravené stezky, který byly až do 13. století bez mostů:

  • stezka Domažlická: Řezno, Brod nad Labem, Domažlice, Plzeň, Praha
  • Zlatá stezka: Pasov, Volary, Prachatice, Písek, Praha
  • stezka z Bavorska: Přimda, Tachov, Praha
  • stezka z Francie: Cheb, Praha
  • stezka Královská: Halle, Erfurt, Lipsko, Kraslice, Osek, Rakovník, Praha
  • Stezka Kladská: z Polska přes Krakov a Vratislav, Hradec Králové, Praha
  • stezka Trstenická: Brno, Litomyšl, Vysoké Mýto, Kouřim, Praha
  • stezka Olomoucká: připojovala se k Trstenické
  • stezka Haberská: z Vídně přes Znojmo, Havlíčkův Brod, Čáslav, Praha

Stezek pro dopravu bylo samozřejmě více, ale většinou šlo o úzké terénně neupravené průseky v lesích, případně jenom ušlapaný pruh půdy.

Od 13. století lze sledovat snahy o úpravy cest, např. kladením hatí v bahnitých místech nebo kácením ochranných pásů kolem cest. Až do poloviny 18. století byly ale všechny cesty bez pevného podkladu.

Významným obratem v dopravě bylo rozhodnutí o stavbě tzv. císařských silnic v 1. polovině 18. století za vlády Karla IV. Jako první byla na českém území dokončena v roce 1774 stavba Vídeňské silnice směřující z Vídně přes Jihlavu, Prahu a Chomutov do Saska 2). Tehdejší silnice měly kamennou konstrukci s povrchovou vrstvou štěrku a písku.

Další data z historie pozemní / silniční dopravy

  • 1800 - V Čechách bylo 562 km upravených státní silnic.
  • 1815 - 23. září - Prahou projel první parní automobil, jehož tvůrcem byl Josef Božek.
  • 1850 - Síť státních silnic měla délku 3835 km.
  • 1844 - 1890 - na základě uherského silničního zákona se silnice rozdělily na státní, župní, příjezdné, veřejné, obecní a soukromé.
  • 1895 - František Křižík dokončil svůj první elektromobil s motorem o výkonu 5 koní.
  • 1897 - 21. 5. . V Kopřivnici na Moravě byl pod názvem Präsident vyroben první automobil poháněný spalovacím motorem
  • 1900 - Automobily se začínají vyrábět v Mladé Boleslavi (Laurin & Klement)
  • 1905 - Rozšířena výroba automobilů (Škoda, PRAGA)
  • 1908 - Byly zřízeny první dvě meziměstské autobusové linky na českém území, jedna z Prahy do Holic a druhá z Pardubic do Bohdanče
  • 1909 - 11. října byla přijata tzv. Pařížská úmluva - mezinárodní dohoda upravující provoz automobilů na veřejných pozemních komunikacích.

Vznik Československé republiky

Při vzniku Československé republiky existovaly tyto druhy veřejných silnic:

státní, která stavěl a udržoval stát5912 km
zemské23 km
okresní43273 km
celkem49208 km

Z úhrnné délky státních silnic bylo více než 95 % se štěrkovou vozovkou a 4,5 % délky mělo vozovku dlážděnou. V letech 1919 až 1945 prakticky nedocházelo k otvírání nových silnic a vkládané prostředky se využívali pro údržbu a zlepšování stavu těch stávajících.

Vznik veřejných dopravců v pozemní dopravě

Přeprava nákladů začala být během doby pro kupce příliš nákladná a byla předávána speciálním dopravcům - formanům. V roce 1627 bylo jen v Praze již 41 formanů se 148 koňmi. Z formanství se vývojem stalo povoznické a zasilatelské podnikání, které využívalo kombinaci silniční a železniční, případně i vodní dopravy.

Historie železnice

Historie veřejné železniční dopravy u nás začala 30. září 1828, kdy byl uveden do provozu první vlak koněspřežné dráhy z Českých Budějovic na rozvodí Dunaje a Vltavy u Kerschbaumu. Tato trať byla v roce 1832 dovedena do Lince a byla nejstarší veřejnou železnicí na evropské pevnině. Její délka byla 129 km.

Koncem 20. a začátkem 30. let 19. století bylo otevřeno několik drah s koňským pohonem a první parní lokomotiva se v Čechách objevila v roce 18383). Byla to lokomotiva Moravia, která přivezla první zkušební vlak do Brna. Skutečný provoz z Vídně do Brna byl zahájen 7. 7. 1839 a šlo o pravidelný vlak na trati Severní dráhy císaře Ferdinanda (KFNB).

Když v roce 1918 vznikla Československá republika, převzali kontrolu nad do této doby budovaným železničním systémem uherské monarchie Československé státní dráhy (ČSD). Tou dobou měla železniční síť délku 11 400 km. Tato společnost se pak s výjimkou 2. světové války, kdy měl kontrolu nad železnicí německý protektorát, starala o železnici až do konce roku 1992. Od 1. ledna 1993 s rozdělením Československa začala působit ČD (České dráhy), na Slovensku vznikla Železnice Slovenské republiky (ŽSR).

LokomotivaSouběžně s organizačními změnami pokračoval v průběhu času také vývoj lokomotiv.

Rozvoj železniční dopravy byl od počátku spojen s vojenstvím. Rakouský generální štáb pochopil výhody, které železnice přináší, což pomohlo v prosazení a urychlení výstavby Severní dráhy Ferdinandovy spojující Vídeň skrze Moravu s Haličí, jako nástupním prostorem pro válku s Ruskem. Další úseky této trati byly dokončovány postupně, v roce 1841 z Břeclavi do Přerova, v roce 1842 dorazila trať do Lipníka nad Bečvou a v roce 1847 do Bohumína.

K první větší nehodě došlo v roce 1839 ve Vranovicích na Moravě, kdy při slavnostním otevřením tratě Břeclav - Brno najel jeden ze čtyř slavnostně nazdobených vlaků do jiného zezadu a rozbil tak jeho poslední dva vagony. Nikdo nebyl zabit, ale na místě bylo několik desítek zraněných.

První železniční tunel na našem území byl postaven na trati z Olomouce do Prahy, nedaleko České Třebové u Třebovic a byl provozován od roku 1845. Jeho stavba byla velmi obtížná, protože chyběly zkušenosti a terén byl velmi těžký. Celkem 508 metrů dlouhý tunel se podařilo dokončit za 23 měsíců.

Další data z historie železnice

  • 1842 - 1854 - Výstavba státní drah, vybudování tzv. Severní státní dráhy, slavnostní vlak z Olomouce dorazil do Prahy 20. srpna 1845.
  • 1866 - 1873 - V českých zemích bylo uvedeno do provozu přes 2600 km železničních většinou hlavních tratí.
  • 1886 - Vznikla úmluva, jejímž cílem bylo budování železnice o stejném rozchodu a konstruování vozidel dle stejných základních parametrů v rámci celé Evropy.
  • 1896 - Zřízeno Ministerstvo železnic.
  • 1918 - 21. listopadu byl uznán železniční náhradní prapor jako samostatné hospodářské těleso a začleněn do sestavy vojsk československé armády. Tento den je tedy také vznikem železničního vojska.

Historie městské hromadné dopravy

Městská hromadná doprava (MHD) zahrnuje v Česku metro, autobusy, trolejbusy, tramvaje, další menší hromadné dopravní prostředky, minibusy, midibusy a lannové dráhy.

Vývoj v historii byl nerovnoměrný a byl ovlivňován rozvojem průmyslu v různých částech území. Hromadná doprava byla nejprve řešena v podobě koňmi tažených omnibusů (první takový omnibus se objevil roku 1830 v Praze na lince od Staroměstské radnice k Zemskému domu a od Hlavní celnice k Vrchnímu poštovnímu úřadu na Malé straně), ale přepravní kapacita nemohla stačit vzrůstajícímu počtu cestujících.

Na dlouhou dobu pak převládla ve městech kolejová hromadná doprava. Zprvu šlo o tramvaj taženou koňmi (první vozy koňské dráhy vyjely do ulic v Brně 17. 8. 1869, do pražských ulic pak 23. 9. 1875), později o parní tramvaj, nakonec převládl elektrický pohon. Autobusová doprava se v období před první světovou válkou v systému městské hromadné dopravy objevovala velmi málo a spíše šlo o dopravu doplňkovou.

Město České Budějovice mělo již ve třicátých letech 19. století koleje i v ulicích města. Došlo k tomu v souvislosti s koněspřežnou dráhou, která vedla z Linze do Českých Budějovic a pokračovala ulicemi tohoto města až k solnému skladu.

První trolejbusy začaly jezdit v roce 1936 na trati mezi vozovnou ve Střešovicích a kostelíkem u sv. Matěje v pražské čtvrti Dejvice. Na 3,5 km dlouhé trati obstarávaly provoz čtyři trolejbusy různých domácích značek. Úplně nový provoz MHD na s trolejbusy vznikl v roce 1944 ve Zlíně 4).

První metro začalo jezdit v květnu roku 1974 na první lince metra (trase C) v Praze. První vozy sovětské výroby se rozjely 9. května mezi stanicemi Sokolovská (dnes Florenc) a Kačerov, kde bylo vybudováno i první depo. Výstavba prvního úseku byla zahájena v roce 1966, přičemž se původně počítalo jen s podpovrchovou tramvají. Teprve v průběhu výstavby bylo rozhodnuto o přizpůsobení tohoto úseku parametrům metra.

Historie letecké dopravy

První pokus o dobývání vzdušného prostoru se týkal letu balónem a byl v Čechách uskutečněn v roce 1788 Alsasanem Karlem Enslenem. Ještě téhož roku ho napodobil pražský měšťan Matěj Černý a následovala celá řada dalších veřejných akcí, které pořádali i světoznámí vzduchoplavci.

Neřiditelnost balónů se pokoušeli odstranit konstruktéři stavbou vzducholodí a koncem 19. století začaly nabývat vážnějších forem pokusy s letadly těžšími než vzduch.

Koncem roku 1909 si mohli Pražané prohlédnout první skutečné letadlo schopné letu. Byl to jednoplošník Francouze Louise Blériota vystavený v hotelu Palace v Panské ulici.

V roce 1920 provozovaly v ČSR leteckou dopravu dvě společnosti, a to První pražský letecký podnik FALCO a První český letecký podnik IKARUS. Obě společnosti provozovaly hlavně vyhlídkové lety a příležitostnou přepravu. Ty byla provozována velmi pružně, protože bylo možné přistávat úplně všude, kde to bylo technicky možné.

Oba podniky neexistovaly moc dlouho a sloučily s jednu novou společnost - Československou leteckou akciovou společnost ČsLAS. Pro finanční potíže ale nemohl být realizován záměr otevřít pravidelnou leteckou linku mezi Prahou a Drážďanami, případně Berlínem.

První civilní dopravní letadlo přilétlo do Prahy z Paříže 20. 8. 1920. Přepravilo 2 cestující, pytel pošty a zásilku ústřic. Dne 15. 10. 1920 byl zahájen pravidelný provoz na lince Paříž - Štrasburk - Praha a v roce 1921 byla tato linka prodloužena o Budapešť - Bukurešť - Cařihrad. V témže roce se již také pravidelně létalo z Prahy do Varšavy.

Další data z historie letecké dopravy

Vznik dopravy pošty

Počátky organizované dopravy pošty a také osob sahají do 16. století, kdy v roce 1527 zřídili Taxisové první téměř pravidelné poštovní spojení mezi Vídní a Prahou. Změnu přinesl rok 1743, kdy bylo poštovnictví postátněno a začal vznikat jednotně řízená síť pravidelných poštovních spojů. V roce 1750 již existovalo 16 poštovních spojů a v Čechách bylo 96 poštovních stanic.

1) zdroj: HISTORIE DOPRAVY na území České republiky, ISBN 80-903184-9-5, kolektiv autorů
2) zdroj: OTTOVA obrazová ENCYKLOPEDIE Česká republika, ISBN 978-80-7360-724-1
3) zdroj: Lokomotivy, Mirco De Cet, Alan Kent - ISBN 978-80-7234-846-6
4) zdroj: REKORDY České republiky - Člověk a společnost, ISBN 80-8067-009-9